Pohledný, elegantní, hrdý, vznešený, usměvavý, sympatický, vzbuzující respekt, úctu i obdiv. Takový je ománský sultán Kábús ibn Saʻíd ibn Tajmúr al-Saʻíd na fotografiích a obrazech, které zdobí nejen místa oficiální, ale i mnohá soukromá. Lidé si dávají jeho podobiznu za zrcátka automobilů, jako medailonky do peněženky či jako ikonku u svých profilů na sociálních sítích. Ománci o něm hovoří v superlativech a mají ho opravdu v oblibě. Také mnohdy přidají i nějakou zajímavou historku z jeho života.
Současný sultán se ujal vlády nad Ománem v červenci 1970, a to ne právě klidným způsobem. S pomocí Britů a strýce svrhnul svého otce z trůnu a začal provádět řadu reforem. Jeho otec Saʻíd ibn Tajmúr byl velmi konzervativní, nedokázal využít ropné bohatství země pro zlepšení životních podmínek jejích obyvatel a po různých politických zmatcích a pokusu o jeho vraždu v roce 1966 ztratil zdravou mysl. V zemi zakázal kouření na veřejnosti, hraní kopané, nošení brýlí proti slunci, rozhovory mezi lidmi byly omezeny na pouhých 15 minut. Panovníkova paranoia se obrátila i proti synu Kábúsovi, který se vrátil do Ománu ze zahraničních studií. Pobýval v Indii a Anglii, sloužil i v britské armádě a strávil s ní rok v Německu. Návrat do rodného paláce ale skončil jeho domácím vězením. Otec s ním vůbec nehovořil, maximálně s ním prohodilo pár slov několik vládcových rádců a zahraničních přátel. Kábús studoval dějiny, islám a rozjímal o potřebě změn k lepšímu.
Symbolem proměny se stalo přejmenování státu z Maskat a Omán na Sultanát Omán. Kábús (arabsky Qábús) zahájil éru modernizace a rozvoje – budování sítě nemocnic a škol, stavbu silnic, elektrifikaci, hledání nových vodních zdrojů spolu s výstavbou odsolovacích komplexů, vytváření telekomunikační sítě. Kábús také okamžitě zrušil otroctví, které v Ománu ještě v roce 1970 existovalo! Společnost založená na zemědělství a rybolovu se pomalu začínala měnit. Zde leží tajemství sultánova úspěchu a jeho obliby, neboť mnozí ještě pamatují i staré chudé časy.
Sám Kábús si ponechal v absolutistické monarchii veškerou moc. Je velitelem armády, ministrem obrany, zahraničních věcí i předsedou centrální banky. Jmenuje soudce, může udělovat milost a ovlivňovat rozsudky. Mnozí ho ale označují za spravedlivého a zásadového. Náš kamarád v Maskatu nám vyprávěl historku o policistovi, který dal sultánovi pokutu za rychlou jízdu. „Zákony přece platí pro všechny stejně a nesmí se jezdit nad stanovený limit,“ řekl údajně Kábúsovi. Sultán pokutu zaplatil a poněkud troufalého policistu dokonce povýšil…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Omán