Maskat, hlavní město Ománu, zosobňuje arabskou exotiku. Hlídají ho kamenné pevnosti i ostré štíty hor, jeho tržišti se line vůně koření a kadidla, po ulicích kráčejí lidé v typických tradičních oděvech.
O Maskatu psali již Plinius starší a Klaudios Ptolemaios, v jeho přístavu se zastavovali Peršané i Indové a roku 1507 zde zakotvil i portugalský mořeplavec a obávaný conquistador Afonso de Albuquerque. Od té chvíle se začaly dějiny Ománu i dalších okolních zemí pomalu měnit. Právě v bouřlivém 16. stol. vznikly obě portugalské pevnosti kontrolující zátoku, jež byla výborným přirozeným přístavem a na jejíchž březích vyrostl starý Maskat. Na východním výběžku pevniny stojí dodnes pevnost al-Džalálí, na západním al-Mirání. Sedíme na kamenné zídce, pozorujeme, jak si mořské vlny pohrávají s velkými barevnými kraby pobíhajícími po kamenech, a vzpomínáme na legendu vysvětlující, jak nakonec Portugalci o vládu nad městem přišli. Významnou roli v ní hrála právě pevnost al-Mirání a příběh nenaplněné lásky portugalského velitele. Ten se toužil oženit s krásnou dcerou jednoho místního hinduistického obchodníka, který ho přesvědčil, že v rámci příprav na svatbu je třeba vyměnit v pevnosti všechny zásoby. Obchodník z ní postupně odvezl nejen všechny potraviny, ale také zbraně a střelný prach, takže ománský imám Sultán bin Sajf následně pevnost snadno dobyl.
Ve starém Maskatu
Poloha starého Maskatu na břehu zátoky s průzračnou vodou je opravdu překrásná. V jeho uličkách vládne zvláštní ticho. Prohání se jimi teplý vítr, jen občas projde osamocená postava a rychle zmizí za nejbližším rohem. Sněhobílé domy stále zdobí dřevěné vyřezávané okenice, jaké tu byly už před staletími. Portugalské pevnosti nad zátokou jsou nepřehlédnutelné, ale hlavní dominantou starého města je sultánský palác al-ʻAlam. Obrovská stavba zářící bílou, modrou a zlatou barvou nedá vyniknout žádné jiné v širokém okolí. Ačkoliv palác stojí v srdci starého města, sultán Kábús v něm nežije, využívá ho pouze pro oficiální setkání s významnými návštěvami. Bránu, odkud mohou turisté palác, který je jinak veřejnosti nepřístupný, fotografovat, zdobí zlatě zářící státní znaky se dvěma šavlemi a tradiční dýkou chandžar. Na střeše ústřední části paláce vlaje ománská vlajka. Při pohledu na ni si můžeme vzpomenout na jinou legendární vlajku. Palác vznikl v místech, kde se kdysi rozkládal areál britského vyslanectví s velkým vlajkovým stožárem zasazeným v zemi. Omán býval v minulosti nechvalně proslulý obchodem s otroky a traduje se, že pokud se některému otroku podařilo uprchnout a dotknout se tohoto stožáru, byl propuštěn na svobodu.
Směr: Promenáda Matra
Nejkrásnější a nejživější částí celého Maskatu je čtvrť Matra (anglicky Muttrah či Mutrah). Přes kopec nebo podél pobřeží je to sem ze starého Maskatu několik kilometrů. Taxíkem nebo autobusem to zvládnete za pár minut, pěšky je to ale dobře hodina – a navíc propotíte v horkém a vlhkém maskatském klimatu i několik triček. Pobřežní promenáda v Matře (známá jako Muttrah Corniche) patří k nejznámějším v celé zemi. Na jedné straně ji ohraničuje mohutná pevnost na kopci, na druhé končí u tržnice, kde každý den koupíte ty nejčerstvější ryby, maso, ale i zeleninu a ovoce. Pokud si ráno přivstanete, zažijete tu neopakovatelné výjevy. Rybáři vykládají z lodí své úlovky, od malých rybiček po obří kusy. Někteří si pak udělají pod provizorními přístřešky pohodlí a dospávají hodiny strávené nočním lovem. Drsné obličeje popsané hlubokými vráskami dávají tušit, že to není lehké živobytí. Mezitím je už množství rozmanitých ryb rozložené na pultech nebo rovnou na bíle vykachlíkované podlaze. Vedle velkých tuňáků, mečounů, ba i žraloků prodávají malí kluci kraby, krevety, humry a mušle. Prostorem se rozléhá hluk. Prodavači vychvalují a hlasitě nabízejí své zboží. Vyvolávanou cenu přebije ta zákazníkova, který si vzápětí odnáší domů igelitku plnou ryb. Venku za zdí stojí muži, jejichž ruce se ani na chvilku nezastaví. Zákazníci si k nim nosí právě zakoupené ryby a oni jim je na počkání očistí – hotová rybářská symfonie.
Súq s vůní kadidla
Moderní kavárničky na pobřežní promenádě lákají k posezení u kávy, čerstvého džusu nebo čaje s mlékem. Přejít z moderního do tradičního světa je tu ale více než snadné. Z promenády se totiž také hlavním vchodem vstupuje na vyhlášený trh neboli súq, považovaný za jeden z nejstarších v arabském světě. Sem vstoupila moderní doba pouze dřevěnými střechami, které kdysi bývaly z palmového listí, jinak se zde rázem ocitneme v typickém labyrintu úzkých uliček s malými krámky. Vchod rozhodně nelze přehlédnout – dovnitř i ven proudí neustále množství lidí, takže připomíná rušný včelí úl. Dívat se chvilku na ten mumraj je pastvou p…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Omán