Drávská cyklostezka
Dráva je překrásná řeka pramenící na úpatí Dolomit v Jižním Tyrolsku na území dnešní Itálie nedaleko Dobiacca (německy Toblach) a ústící u chorvatského Osijeku do Dunaje. Za své jméno slovanského původu vděčí velmi živému, „dravému“ charakteru svého horního toku. Protéká Itálií, Rakouskem, Slovinskem, Maďarskem a Chorvatskem, přičemž na Rakousko připadá třetina z délky jejího toku, konkrétně 240 km.
Z tyrolského Sillianu, prvního rakouského města za hranicemi s Itálií, až do Völkermarktu nedaleko hranic se Slovinskem doprovází její tok jedna z nejkrásnějších cyklostezek – Drávská. Snoubí se v ní všechny půvaby a lákadla nejoblíbenějších rakouských cyklostezek: jízda lehkým, rovinatým terénem s výhledy na velehory, které stezku a řeku lemují z obou stran. Co víc si může přát cyklista, kterému nejde jen o výkony, ale i o poznání a pohodu? Celá Drávská stezka je tudíž krásným přírodním i sportovním zážitkem současně. Jede se, až na zanedbatelné výjimky, stále mírně z kopce podél proudu řeky, a tak projíždíme podél Dolomit a Alp bez většího úsilí. Cyklostezka je proto vhodná i pro děti, a vzhledem k lehkému profilu trasy snad ani není potřeba přehazovačka… Na této trase sledujeme proměnu zurčícího horského potůčku v mohutný proud, který si po dlouhá tisíciletí razil cestu mezi strmými svahy dolomitských a alpských vrcholů Východního Tyrolska i Korutan. O strategickém významu této trasy svědčí četné hrady, z výšky střežící údolí řeky. Také mnohá města byla na Drávě založena již v antice, neboť doprava byla pochopitelně podél řeky vždy snazší než přes hory.
To, že naše cyklostezka probíhá téměř v celé své délce bezprostředně podél břehu řeky či v její blízkosti, je velmi příjemné pro osvěžení za horkých letních dnů. Těm, kteří dávají přednost stojatým vodám, Drávská stezka také nadmíru vyhoví – protíná totiž korutanskou jezerní pánev s řadou oblíbených jezer, k nimž lze zajet i na kole (Millstätter See, Weißensee, Faaker See, Wörthersee, Klopeiner See a mnoho dalších).
Naše putování zahajujeme na hranici Východního Tyrolska a Korutan v místě, kde do údolí vstupuje ze severu horský klín skupiny Kreuzeckgruppe. Toto místo se nazývá Korutanská brána (Kärtner Tor). Vítá nás pěkné městečko Oberdrauburg. Vydáváme se z úpravného náměstí křížovou cestou strmým svahem k mohutné pevnosti, střežící strategické údolí. Při pohledu na důmyslně umístěné reflektory si představujeme, jak magicky musí osvětlený Oberdrauburg působit po setmění. Pokračujeme stále podél řeky, lemované hradbou hor. Za Dellachem míjíme vesničku Berg s kostelíkem Panny Marie z 11. stol., který byl ve středověku nejdůležitějším ze všech v této části údolí. V 15. stol. byl dokonce opevněn na obranu proti Turkům, což připomínají střílny v jeho zdech. Na 20. kilometru leží Greifenburg, přesněji řečeno odbočka do centra města se vzácným barokním kostelem a zámkem, který zůstal nezměněn po celá staletí – od roku 1166 až do 19. stol., kdy sloužil jako vězení. Po dalších 8 km, v někdejším hornickém městečku Steinfeld, míjíme opět zámek, tentokrát renesanční, který nese jméno Neustein.
Další příležitostí ke krátkému odpočinku je Sachsenburg, zajímavé historická obec s několika starými obrannými kostely, zámečky, zříceninami, křížovou cestou, opevněnou horou Festungsberg, přírodní naučnou stezkou a pěkným náměstím. Hned za Sachsenburgem přijíždíme do Möllbrücke. Odtud náš až do Spittalu, našeho dnešního cíle, čeká pouhých 14 km. Z Lendorfu ještě zvažujeme zajížďku (tam a zpět asi 8 km) do míst, kde stávalo významné římské město Teurnia. Kolem roku 400 se stalo sídlem biskupa a koncem 5. stol. dokonce hlavním městem provincie Noricum. Po pádu říše římské toto kdysi mocné město zaniklo. Jeho rozvaliny posloužily jako stavební materiál např. pro zámek Porcia ve Spittalu. Do Spittalu přijíždíme se 61 kilometry na cyklocomputeru. Dopřáváme si něco teplého do žaludku a příjemnou vycházku centrem města. Spittal založila roku 1191 hrabata z Ortenburgu jako špitál – ubytovnu pro poutníky a cestující. Za nejkrásnější renesanční stavbu Rakouska, za kterou se považuje již zmíněný zámek Porcia, vděčí město Španělu Gabrielu Salamancovi, správci pokladu Ferdinanda I., který město získal roku 1524.
Ze Spittalu nás až ke slovinským hranicím do Völkermarktu čeká 120 km, které jsme si rozložili na dvě etapy. Jelikož nemáme na spěch, necháváme se zlákat tím nejtypičtějším a nejpříjemnějším, co nám nabízejí korutanská jezera: relaxací, koupáním a spřádáním dalších plánů pěkně vleže na břehu. Pro tento záměr jsme si zvolili jezero Millstätter See. Ve stejnojmenném městě na jeho severním břehu stojí benediktinský klášter z 11. stol., který je díky své velikosti, ale zejména poloze na poloostrově naprosto nepřehlédnutelný.
Osvěženi na těle i na duchu pokračujeme podél Drávy až do údolí Rosental. U Ferlachu navštěvujeme soutěsku Tscheppaschlucht. Ani koupání cestou rozhodně nezanedbáváme, využíváme velkých i maličkých jezer, oceňujeme tip místních a chvíli zůstáváme u Klopeiner See, vůbec nejteplejšího rakouského jezera, jehož voda mívá v létě teplotu až 28°C. V příjemném stínu zahradní restaurace na břehu hodnotíme naše výkony, na které jsme patřičně pyšní, libujeme si, jak se příjemně šlapalo z hor až do našeho dnešního cíle, ležícího o příjemných 700 m níže. Zítra prosvištíme Völkermarktem a v Lavamündu, pouhých 354 m nad mořem, ukončíme naše putování.
Další články z vydání o Korutanech naleznete zde