9 2017 Korutany

Vysokohorští turisté a horolezci tady budou na správné adrese. Stejně jako potápěči a další milovníci všemožných vodních sportů. Průzračnou vodu vesměs pitné kvality by si, pokud by mluvili, určitě pochválili i četní zástupci rybí říše. Na své si přijdou i rodiny s dětmi či zamilované páry, lyžaři, bikeři, cykloturisté, obdivovatelé alpské vegetace i vyznavači obyčejného ticha. Tady se snoubí romantika, majestátnost a pohostinnost Rakouska s italským i slovinským šarmem a chutěmi. Mondénní i tradiční, s mnoha jedinečnostmi. Oáza pro nejrozmanitější trávení volného času, kde si každý najde to své. Karibik pod Alpami. Takové jsou Korutany…

Jestliže se o Rakousku mluví jako o alpské zemi, pak o Korutanech to v rámci celého státu platí bez výhrad, neboť většinu povrchu tu zabírají masivy Východních Alp, podobně jako je tomu ve Vorarlbersku, Tyrolsku, Salcbursku a Štýrsku. Z toho vyplývá, že reliéf této páté největší rakouské spolkové země (9536 km2) je značně mnohotvárný a spletitý, a tak nebude od věci, porozhlédnout se po něm trochu podrobněji…

Za předchůdce korutanské metropole můžeme považovat tržní osadu ležící u brodu přes řeku Glan, o níž se dochovaly zmínky ze sklonku 12. stol. O jejím jménu se dnes soudí, že původně znamenalo „brod přes Glan“, postupem času však bylo zkomoleno do současného tvaru Klagenfurt. Jelikož osadu neustále ohrožovaly povodně, někdy před polovinou 13. stol. ji korutanský vévoda Bernhard II. Sponheimský nechal přemístit na nedalekou vyvýšeninu a roku 1252 ji povýšil na město. Možná to ale bylo trochu jinak, alespoň podle známé pověsti…

K nejobdivovanějším klenotům korutanské přírody patří jezera, kterých bychom podle oficiálních údajů napočítali 1270. To nám může připadat jako hodně velké číslo, ale jen do chvíle, kdy zjistíme, jaký nepoměr panuje mezi jejich rozlohami. Na čtyři největší – Wörthersee, Millstätter See, Ossiacher See a Weissensee – připadá asi 83 % celkové plochy. Tato jezera, která patří k největším i v rámci celého Rakouska, leží blízko sebe a pro korutanský cestovní ruch jsou tím, čemu se u nás říká rodinné stříbro…

Mölltal se svým ledovcem je nejvýše položenou lyžařskou oblastí ve východních Korutanech, 180 km jižně od Salcburku v národním parku Hohe Tauern. V údolí Mölltal jsou kromě ledovce i další lyžařská centra – Ankogel a Heiligenblut. Celkem je včetně ledovce k dispozici na jeden skipas téměř 140 km tratí…

Majestátní hrad, viditelný už z dálky, shlíží do malebného údolí řeky Gurk ze 150 m vysokého vápencového bradla. Prvně zmiňován byl v darovací listině krále Ludvíka Němce z roku 860, a to jako hrad Astaruizza. Slovinci, kterých v Korutanech žije bezpočet, mu říkají Ostrovica…

Je časné ráno a my pomalu šlapeme do pedálů údolím řeky Möll. Při putování podél řeky Drávy jsme se nechali zlákat dobrou předpovědí počasí a rozhodli se pro „malou“ odbočku – láká nás Großglocknerská silnice, více než 80 let starý inženýrský unikát, který slibuje nádherné výhledy na okolní štíty i samotný Großglockner, nejvyšší horu Rakouska…

Severně od Klagenfurtu se rozprostírají Gurktalské Alpy, které jsou pro horské turisty opravdovým rájem. Západní část těchto hor se nazývá Nockberge, a toto jméno se ujalo pro celé pohoří, zatímco správný zeměpisný název upadá stále více v zapomnění. Nockberge dosahují značných nadmořských výšek. Nejvyšší hora v korutanské části pohoří Großer Rosennock je vysoká 2440 m a i řada dalších vrcholů přesahuje dvoutisícovou hranici. Nockberge jsou hory vesměs oblé, se zelenými travnatými úbočími, většina výstupů zde není nijak zvlášť exponovaná a celé horstvo je protkáno množstvím kvalitně značených turistických cest. To je důvod, proč ho často navštěvují turisté z Nizozemska, kteří nejsou na pohyb ve vysokých a divokých horách zvyklí, ale v Nocken, jak se jméno ještě dále zkracuje, mívají dobrý pocit…

Dráva je překrásná řeka pramenící na úpatí Dolomit v Jižním Tyrolsku na území dnešní Itálie nedaleko Dobiacca (německy Toblach) a ústící u chorvatského Osijeku do Dunaje. Za své jméno slovanského původu vděčí velmi živému, „dravému“ charakteru svého horního toku. Protéká Itálií, Rakouskem, Slovinskem, Maďarskem a Chorvatskem, přičemž na Rakousko připadá třetina z délky jejího toku, konkrétně 240 km…

Slunce, hory, jezera a k tomu alpsko-středomořský šarm dynamické moderní prosperující metropole na soutoku řek Drávy a Gailu s pohnutou historií a nádherným okolím. To je Villach, druhé největší město Korutan a jejich průmyslové centrum, kde lze kombinovat aktivní i pasivní dovolenou, poznávání, odpočinek, relaxaci v lázních, nákupy či kulturní a kulinářské zážitky…

V Korutanech nemusíte jenom chodit či lézt po horách nebo se čvachtat v jezerech. Celoroční radovánky, odpočinek i regeneraci zaručí korutanské termální a zážitkové lázně, v nichž rozpustíte starosti, dobijete energii a uděláte něco pro svou imunitu a vitalitu. A jako bonus můžete třeba z vířivky pozorovat hvězdnou oblohou nebo se saunovat za úplňku…

Vykuřování příbytků, řádění pekelníků či pouť na čtyři alpské vrcholy. Zvyky a obyčeje provázejí Korutany po celý rok a rozhodně nejsou jakousi folklórní dekorací pro turisty, nýbrž zrcadlem korutanské duše. V ní se vzhledem k historii i geografii této spolkové země prolínají elementy několika národů, kultur i náboženství, Keltů, Germánů či Římanů…

Lokální, čerstvá a pestrá. Jako celé Korutany. Taková je místní kuchyně, ovlivněná středomořskou lehkostí sousedního Slovinska a Itálie i vydatnými rakouskými recepty. V Korutanech se přesvědčíte, že nejlepším kuchařem není hlad, nýbrž příroda sama coby zdroj všemožných ingrediencí. Její dary, o které zde pečují s láskou i zodpovědností, umí šikovné ruce místních přetvořit do nezapomenutelných požitků…

Nedaleko západního konce Ossiašského jezera se na samém okraji masivu Ossiašských Taur zvedá zalesněný kopec, nepřehlédnutelný díky monumentálnímu torzu hradu Landskron, které se roztahuje po celém jeho plochém temeni. Na tomto strategickém místě, převýšeném vůči okolí o téměř půldruhého sta metrů, je přítomnost hradu spolehlivě doložena od poloviny 14. stol., ale s velkou pravděpodobností tu stál již mnohem dříve. Po většinu své existence patřil k nejvýznamnějším a po renesančním faceliftu i k nejhonosnějším pevnostním stavbám Korutan, dokud v roce 1812 po zásahu bleskem nevyhořel. Z ruin sice už potom nepovstal, po dvou stoletích se ale opět těší věhlasu, i když úplně jinému, než jaký ho provázel dřív. Vděčí za to – světe, div se – dravým ptákům a opicím z rodu makaků…