Hrad Hochosterwitz

Až do poloviny 12. stol. drželi hrad salcburští arcibiskupové, pak byl jako knížecí léno darován Spanheimům, kteří si podle něj začali říkat Osterwitzové. Korutanský vévoda jim roku 1209 udělil dědičný titul číšníků, který s sebou nesl povinnost starat se o vinné sklepy a zásobovat nápoji panovníkův stůl. Poslední číšník z rodu Osterwitzů, Hans Schenk, byl v roce 1478 zajat Turky (proti nimž paradoxně právě hrad chránil místní obyvatelstvo) a bez potomků zemřel v jejich vězení. Z éry Osterwitzů se traduje lidová legenda o obléhání hradu tyrolskou hraběnkou Markétou Pyskatou, první manželkou Jana Jindřicha Lucemburského, mladšího bratra Karla IV. Její vojsko údajně odtáhlo teprve poté, co obránci hradu hodili nepřátelům marnotratně k nohám dobytče naplněné obilím, aby dokázali, že ještě zdaleka nejsou v úzkých a hlad jim rozhodně nehrozí. O tom, že to bylo jejich poslední maso, pomlčeli. Nesmlčel to ale kronikář Jakob Unrest, od kterého zřejmě příběh převzal i Lion Feuchtwanger do svého románu Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá. Dnešní historici sice vyprávěnku považují za smyšlenou, ale je příliš povedená, než abychom ji jen tak opominuli, když už se stala součástí světové literatury. Ostatně ani Markéta, zvaná Pyskatá, prý vůbec nebyla ošklivá, měla jen kolem sebe spoustu nepřejícníků, včetně někdejšího švagra Karla IV…

Shopping Cart