Pollino
Jižní Itálie, to nejsou jen plážové radovánky či malebná historická městečka a vesnice, ale také spousta krásné přírody.
Kalábrie nabízí ve svých hornatých partiích milovníkům nedotčené přírody tři národní parky s množstvím stezek především pro pěší turistiku. Všechny tři parky ale propojuje také jedna velkolepá cyklostezka v délce 545 km a kratší cyklovýlety lze podniknout především v národním parku Aspromonte.
Národní park Sila
Uprostřed Kalábrie se na ploše více než 700 km2 rozkládá v provinciích Cosenza, Crotone a Catanzaro hornatý národní park Sila. Jde o řadu rozlehlých plošin sahajících až do nadmořské výšky přes 1300 m, z nichž se zvedají horské vrcholy, z nichž ty nejvyšší se tyčí do výšky přes 1900 m n. m. Celá oblast se dělí do tří částí, nazývaných od severu k jihu Sila Greca, Sila Grande a Sila Piccola. Největší bohatství národního parku představují jeho lesy, doplněné četnými jezery, v mnoha případech založenými uměle v 30. letech minulého století. Lesy pokrývají 81 % rozlohy parku. Ve vyšších partiích dominují buky (rostou asi na třetině zalesněného území), doplňované na některých místech jedlí ojíněnou, v nižších na mírných svazích a rovinatých pláních borovice (43 % lesů), konkrétně jeden poddruh borovice černé rozšířený pouze v Kalábrii, na Sicílii a na Korsice. Jeho největší exempláře mohou dorůstat výšky 40–50 m. Kromě borovic se lze v nižších polohách setkat i s topolem osikou, olší lepkavou či olší srdčitou.
Sila nabízí divokou a do značné míry nedotčenou krajinu krásných hor a fascinujících údolí. Není divu, že zde žije i řada zajímavých zvířat. Symbolem národního parku je vlk eurasijský. Sila byla jedním z mála míst v Itálii, kde se v 70. letech minulého století ještě vyskytoval, a má tak významný podíl na tom, že v posledních 40 letech začaly jeho stavy opět stoupat a dnes se již vyskytuje v celých Apeninách, od Kalábrie až po Ligurii. Amatérské ornitology potěší, že v parku bylo zaznamenáno 113 ptačích druhů. Vzhledem k množství a kvalitě zdejších lesů nepřekvapí, že zde hnízdí pět druhů datlovitých – kromě datla černého, strakapouda velkého, strakapouda prostředního a žluny zelené také krutihlav obecný. Hojně zastoupeni jsou i dravci a sokoli (luňák červený, luňák hnědý, sokol stěhovavý, poštolka obecná, včelojed lesní, orlík krátkoprstý), z pěvců zaujme třeba skřivan lesní, ťuhýk obecný, bramborníček hnědý nebo křivka obecná.
Hlavní letní a podzimní aktivitou v Sile jsou výlety do hor a lesů, ideální i pro několikadenní trekking. Parkem vedou početné turistické stezky.
Národní park Pollino
Tento národní park se rozprostírá v horských masivech Pollino a Orsomarso od Tyrhénského moře na západě až po Jónské moře na východě na území nejen Kalábrie, ale také Basilicaty. S rozlohou 1926 km2 je to největší národní park v Itálii a jeden z největších v Evropě. Na jeho území se tyčí některé z nejvyšších vrcholů v jižní Itálii, pokryté po velkou část roku sněhem.
Srdcem parku jsou hřebeny Pollina s drsnými vrcholy, táhnoucí se od západu k východu. Krajina je charakteristická četnými řekami s mnoha vodopády. Odlehlé pastviny se střídají s rozlehlými lesy, v nichž rostou především buky, jedle, javory a také vzácná borovice Heldreichova, která je symbolem parku. Za vidění stojí některé hluboké soutěsky (Gole del Raganello, kde hnízdí orli skalní a výři velcí) i jeskyně (Grotte di San Paolo a především Grotta del Romito v obci Papasidero, kde bylo nalezeno asi 11 000 let staré pohřebiště a také nádherná rytina pratura)…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Basilicata a Kalábrie