Pod vysokou klenbou starobylého paláce ožívá magický svět. Alchymistická dílna, klenotnice nebo výstavní sál? Místo mimo skutečný prostor a čas, kde „svět venku“ přestává existovat, kde proudí energie z nedohledných hlubin historie, kde z všeobjímajícího přítmí vynořují se jasným světlem zřetelně vymezené, ale pouhými slovy těžko popsatelné podoby a vize. Snad právě takhle to vypadalo v dílnách mistrů velkolepého quattrocenta.

Jméno paláce Nasi-Quaratesi budete v turistických průvodcích hledat marně, což jen dokazuje, jak obrovské množství historicky cenných staveb ve Florencii stojí. Lutozzo Nasi ho koupil v roce 1446 a věnoval svému nedávno oženěnému synovi Pierovi coby domov pro novou rodinu. Piero nechal v 60. letech 15. stol. vyzdobit průčelí sgrafity, která byla v roce 2002 nově restaurována. Když v 16. stol. rod Nasiů vymřel, koupila palác ve Via San Niccolò v Oltrarnu, na jižním břehu Arna, jiná florentská patricijská rodina, Quaratesiové. Prostředí jako stvořené pro novodobého následníka dávných zlatnických mistrů z Ponte Vecchia. Je jím Alessandro Dari, šperkař, sochař a hudebník, pokračovatel v dlouhé rodinné tradici florentské umělecké dílny, bottega dʼarte, sahající až do roku 1630.

Z přítmí, tónovaného tu do červena, jinde do fialova, vystupují jasně osvětlené skleněné jehlany, krychle, kvádry a koule, celkem dvaadvacet, v nichž jsou vystavena umělcova díla, většinou sestavená do tematických kolekcí. Jednou z nich jsou…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Florencie