Poprvé jsem navštívil Tchaj-wan v roce 2009. V té době jsem již nějakou dobu žil v Anglii, kde jsem studoval reklamu a také potkal svou první tchajwanskou přítelkyni. Přiznávám, že v té době jsem o tomto malém ostrově moc nevěděl a ani od něj moc neočekával. Tím méně by mě napadlo, že se tu někdy v budoucnu usadím. Opak však byl pravdou. Tchaj-wan má velmi zvláštně neodolatelnou auru… a už při své první návštěvě jsem se do něj téměř okamžitě zamiloval.
První, co člověk zaznamená, je neuvěřitelná slušnost místních obyvatel. Není nezvyklé, že vás někdo na ulici zastaví a zajímá se, odkud jste, co děláte a jak se vám tu líbí. Párkrát se mi dokonce stalo, že náhodný člověk za mě zaplatil snídani v místním „breakfast shopu“ nebo jsem byl ušetřen placení jízdného za autobus, když jsem zrovna nemohl najít drobné. Zajímavé je, že na cizince se na Tchaj-wanu vůbec nehledí jako na zdroj peněz, jak tomu bývá často jinde. Naopak, cizinci tu jsou téměř uctíváni, spousta věcí je pro ně jednodušší a je jim mnohem více povoleno a tolerováno než místním (dokonce i ze strany policie a úřadů). Některým „expatům“ to samozřejmě dělá dobře a často toho zneužívají, ale většina cizinců, co tu znám, je z tohoto přehnaně pozitivního zacházení spíše v rozpacích a snaží se na oplátku se stejným respektem a slušností chovat k místním.
Tato obecná slušnost a vstřícnost tu samozřejmě neplatí jen ve vztahu k cizincům. I mezi sebou jsou Tchajwanci velice slušní a připraveni si v nesnázích okamžitě pomoci. Nedávno jsem sledoval mladého zaměstnance McDonaldʼs, který donesl ke stolu postiženého muže jeho objednávku. Chvíli se na něj díval, a když viděl, že muž má problém vůbec udržet burger v rukou, mladík k němu přisedl, vzal jeho burger a s úžasnou trpělivostí mu pomohl se najíst.
Velice speciální jsou vztahy k rodičům a starým lidem. Na Tchaj-wanu je naprosto přirozené, že děti se starají o staré a nemohoucí rodiče a jen velice zřídka je posílají do domova důchodců. Na druhé straně, v kontrastu se zvyklostmi v západních zemích, se rodiče starají o své děti a podporují je až do doby, než začnou pracovat, někdy až do jejich svatby – od placení těch nejlepších škol a studijních pobytů v zahraničí po poskytnutí bydlení a finanční podporu. Na oplátku pak děti, jakmile začnou pracovat a vydělávat, posílají s naprostou samozřejmostí svým rodičům měsíčně jednu čtvrtinu svého platu.
Na Tchaj-wanu je velmi nízká kriminalita, jedna z nejnižších na světě. Na ostrově v podstatě neexistuje místo a čas, kdy byste se necítili bezpečně. Města tu jsou relativně čistá a třeba tchajpejské metro je pravděpodobně jednou z nejčistších a „nejcivilizovanějších“ podzemních drah vůbec. V celém areálu metra je zakázáno jíst, pít a dokonce i žvýkat. Na nástupištích jsou vyznačeny čekací pruhy, kde bez ohledu na to, zda je právě večerní špička nebo je naopak nástupiště poloprázdné, čekají lidé na příjezd soupravy zařazeni ve frontě.
Lidé na Tchaj-wanu mají vůbec velmi pozitivní vztah k frontám. Rádi stojí frontu – a čím je delší, tím je pro ně atraktivnější. Často tu spatříte dlouhé fronty lidí čekajících před restaurací, nově otevřeným obchodem nebo právě populárním stánkem s pouličním občerstvením. Zhruba před dvěma lety otevřeli v Tchaj-peji první obchod Krispy Kreme s přeslazenými americkými koblihami. V té době jsem měl kancelář hned v jeho sousedství a každé ráno cestou do práce jsem míjel půlkilometrovou frontu lidí obmotanou kolem celého bloku. V poledne ještě trochu narostla, v podvečer se zkrátila na 200–300 m. A takhle to šlo den za dnem podobu asi jednoho měsíce.
Tchajwanci mají k jídlu velice pozitivní vztah. Malý stánek s jídlem najdete téměř na každém rohu. A jelikož je jídlo velmi levné, člověk se tu snadno obejde bez vaření. Tchajwanci doma moc nevaří a spousta žen hlavně z mladších generací už ani vařit neumí. V roce 2012, kdy jsem se definitivně odstěhoval na Tchaj-wan, bylo ještě potřeba navštívit specializovaný obchod, pokud jste chtěli koupit pro Evropany tak běžné věci jako tvrdý sýr, máslo, uzeniny nebo pečivo. To se však během posledních čtyř let výrazně změnilo a dnes už prakticky každý větší supermarket nabízí slušnou selekci…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Tchaj-wan