Proslulá bílá paní se prý na třeboňském zámku zjevovala v bílých, černých nebo červených rukavičkách. Jejich barvou ohlašovala radostnou událost, neštěstí nebo požár. Když se s ní jako poslední setkal na chodbě zámku sekretář Jana Nepomuka II., na rukou měla rukavičky černé. Zděšeně o tom vyprávěl knížeti, jenž ale zprávu vyslechl s úsměvem na rtech. Druhý den se dozvěděl, že československý parlament přijal pozemkovou reformu.
Schwarzenbergové na Třeboňsku přišli o lesy, louky, polnosti i hospodářské budovy, majetek, který sami, a před nimi další šlechtické rody, zmnožovali po staletí. Zůstal jim jen třeboňský zámek. Honosné renesanční sídlo s více než stovkou obytných místností patřilo k největším zámeckým komplexům v naší zemi. Dvoupatrový zámek s hranolovou věží a fasádou pokrytou sgrafity stojí na místě dřívějšího panského dvorce, později přestavěného na tvrz a následně na kamenný hrádek. Roku 1366 panství odkoupili od pánů z Landštejna jejich příbuzní Rožmberkové. Se jménem slovutného jihočeského rodu je spojen největší rozkvět města. Třeboni udělili tzv. právo měst královských a opevnili ji kamennými hradbami s příkopy. Založili augustiniánský klášter a hrad postupně rozšiřovali. Když ho v roce 1562 poničil požár, Vilém z Rožmberka pověřil vlašského architekta Antonína Ericeru, aby ho přestavěl na zámek. Vzniklo mimo jiné vstupní průčelí s bránou a věží. V areálu zámku byl vybudován zámecký pivovar a sladovna. Přeměnu dokončil další významný architekt Domenico Benedetto Cometta, který přistavěl jedno patro, areál rozšířil a pavlačovou chodbou spojil s kostelem sv. Jiljí. Pracoval ve službách posledního Rožmberka Petra Voka, jenž si v roce 1602 po prodeji krumlovského panství zvolil Třeboň za své sídelní město a centrum zbytku rožmberského dominia. Po jeho smrti v roce 1611 zdědili panství Švamberkové. Jejich červený erb s rozlícenou labutí ale zámek dlouho nezdobil. Po bitvě na Bílé hoře o většinu majetku přišli.
Zámek v Třeboni se dostal do rukou Schwarzenbergů. Jan Adolf I. Schwarzenberg získal třeboňské panství v roce 1660 od pasovského biskupa Leopolda Viléma Habsburského jako splátku pohledávek a odměnu za prokázané služby. Noví majitelé chtěli navrátit Třeboni zašlou slávu, a tak stavební činnost na zámku obnovili. Zámek obohatili barokními dostavbami, především na vnějším nádvoří. Z roku…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Třeboňsko