V městské části Amsterdam-Centrum není zrovna moc zelených ploch. Jedinou výjimku představuje čtvrť Plantage, která jako by měla vegetaci a přírodu vůbec tak nějak v popisu práce už jen z titulu svého jména.
Čtvrť Plantage se stala součástí města až na konci jeho rozsáhlého čtyřetapového rozšiřování v 2. pol. 17. stol. A dlouho tu převažovalo to, co by člověk podle jména očekával – políčka, zahrady, sady. Postupně se ale i zde začali usazovat lidé natrvalo, v mnoha případech šlo o bohaté příslušníky židovské komunity, jejíž méně majetní členové žili v těsném sousedství, v židovské čtvrti, která se tehdy rozkládala kolem dnešního náměstí Waterlooplein. Migrace Židů do Amsterdamu začala už na konci 16. stol. a pokračovala po celé století následující, takže se záhy začalo o Amsterdamu hovořit dokonce jako o Jeruzalému Západu. Dnes se, přinejmenším pro turistické účely, řadí někdejší židovská čtvrť také pod hlavičku Plantage, čímž vznikla oblast s množstvím významných kulturních institucí a památek (Rembrandtův dům, Nizozemská národní opera a balet, galerie Hermitage Amsterdam – pobočka slavné petrohradské Ermitáže, Židovské historické muzeum, Portugalská synagoga, Muzeum tropů, Micropia – jedinečné muzeum a „zoo“ mikrobů, první svého druhu na světě, Muzeum odporu věnované protifašistickému odboji v Amsterdamu, Hollandsche Schouwburg – někdejší divadlo sloužící v době nacistické okupace jako shromaždiště Židů před transporty do koncentračních táborů, dnes pietní místo), která si ale naštěstí zachovala i svou přírodní stránku – jsou zde parky Wertheim a Oosterpark, ale také amsterdamská botanická i zoologická zahrada.
Příroda je učitelkou umění a vědy
V latinské podobě zní toto heslo Natura Artis Magistra. Jde o název soukromé zoologické společnosti, kterou založil duchovní otec amsterdamské zoologické zahrady, knihtiskař, vydavatel a knihkupec Westerman, společně s makléřem Werlemanem a hodinářem Wijsmullerem. Přes počáteční odpor městské rady se jim podařilo v roce 1838 prosadit myšlenku zřízení zoo přímo v centru města. Zahrada, v jejímž jméně nakonec shodou různých okolností zůstalo jen slovo Artis, se tak stala jednou z nejstarších v celé Evropě. Zpočátku byla přístupná převážně jen členům společnosti, nečlenové mohli dovnitř pouze ve čtvrtek ráno za předpokladu, že měli pozvánku od člena a zaplatili vstupné jeden gulden. Členství ve společnosti bylo známkou určitého společenského statusu, což dokládá třeba i zmínka v Multatuliho románu Max Havelaar. Postupně se režim návštěv poněkud uvolňoval. Třeba v roce 1852 začaly být „veřejné“ dny oznamovány v novinách a vstupné sníženo na 60 centů, ve stejném roce bylo zavedeno září jako „levný měsíc“ s ještě více sníženým vstupným. Výrazně se to projevilo na návštěvnosti – zatímco společnost měla v tomto roce 2500 členů, zahradu navštívilo 35 000 nečlenů. K úplnému otevření zoo pro veřejnost však došlo až v roce 1920…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Amsterdam