Oblast osídlená od nepaměti, téměř 150 let turisticky navštěvovaná, a přitom pořád tak trochu „Geheimtipp“ – tajný tip. To je Wachau, asi 30 km dlouhý úsek dunajského údolí od Melku po Kremži, od roku 2000 zapsaný na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Poprvé jsem Wachau (přízvuk je na druhé slabice) navštívila na samém začátku 90. let – a od té doby tenhle kraj miluji. Tehdejší chargé dʼaffaires československého velvyslanectví ve Vídni tam vzal na výlet nejen mne, mou sestru a naši maminku, ale také svou dceru a zároveň naši „velvyslaneckou“ kamarádku Adelu Banášovou. Fotky, které jsme toho dne pořídili, mám dodnes vystaveny jako kuriozity.

V této oblasti se našly jedny z nejstarších stop moderního člověka v Evropě – Willendorfská venuše a Galgenberská venuše, která je druhou nejstarší figurkou svého typu na celém světě. Později bylo Wachau součástí římské říše, konkrétně její provincie Noricum, a to až do konce 5. stol. Mohutně plynoucí Dunaj tehdy tvořil severní hranici impéria.

Ve středověku ovládal oblast rod Kuenringů. I dnes se do oné doby můžete přenést, když navštívíte středověké městečko Dürnstein, proslavené především zříceninou stejnojmenného hradu, kde byl v letech 1192–1193 potupně vězněn anglický král Richard Lví srdce. Kuenringové byli vládci se smíšenou pověstí. Zatímco Azzo nebo Hadmar II. se zasloužili o rozvoj oblasti, Hadmar III. a jeho bratr Heinrich I. zůstanou v historii navždy zapsáni jako „psi z Kuenringu“, loupežní rytíři, kteří ze svých hradů kontrolovali hlavní obchodní cestu do Vídně – tok Dunaje.

Wachau je plné takových zřícenin s podobnou historií, která nám dnes připadá jako pohádka. Räubritter (loupeživí rytíři) vyráželi ze svých hradů postavených na skalách kolem Dunaje za lupem a rabovali obchodní lodě. Legenda připomíná například mohutný hrad, který kdysi stával na kopci Sandlberg u vesničky Weißenkirchen a jehož majitelem byl rabující vandal a neznaboh. Svým rouháním a nevázaným životem na sebe seslal boží hněv v podobě hrozné bouřky, jež zničila spolu s ním i jeho kumpány a celý hrad. Dodnes lze na svahu Sandlbergu vidět jednu zeď z bývalé pevnosti a občas se tam prý za noci rozléhá řev prokletého pána.

Z 12. stol. pochází zřícenina hradu Aggstein, jedné z nejnavštěvovanějších dolnorakouských památek. Stojí na kopci asi 300 m nad Dunajem, nabízí nádherný výhled a má za sebou pohnutou historii. I na tomto hradě se nevinně vyhlížející rytíři, jejichž úkolem bylo vybírat mýto od lodí plujících kolem, proměnili v lupiče a vrahy rozsévající hrůzu na řece i v okolních vesničkách. Třeba takový Georg Scheck vom Walde se vyžíval v týrání lidí tím způsobem, že je zavřel na jeden z maličkých balkonů, ironicky nazývaný Rosengärtlein (růžová zahrádka), kde oběti neměli jinou možnost, než buď skočit na skaliska v údolí, nebo pomalu zemřít hladem.

Dalším oblíbeným výletním cílem je zřícenina hradu Hinterhaus z 13. stol., která vypadá jako ilustrace z dětské knížky. Pevnost nabízí nejen výhled do malebného údolí, ale rovněž další ze strašidelných legend. Podle ní se tam dodnes jednou za rok zjevuje Bílá paní. Je to prý duch někdejší hradní paní Adelheid, manželky Kuenringovce Jindřicha Železného…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Dolní Rakousko