Lázeňský trojúhelník
České země nastřádaly na svém nejzápadnějším okraji tak velké přírodní bohatství, že se tento kraj stal trvalým cílem prospektorů, křesťanských poutníků, návštěvníků lázní i milovníků přírody. Nebyla to jen dramatická krajina pánví, jejichž horizonty uzavírají hory Krušné a Doupovské, lesy Slavkovský a Český, která lákala mnohé obyvatele sousedních i vzdálenějších zemí. Největší poklady byly ukryty pod zemí, a tak tady v každé době lidé cosi hledali a pokaždé něco vzácného nalézali – ve středověku stříbro a barevné kovy, později keramické a porcelánové jíly, pak uhlí, ale především své ztracené zdraví. Před 150 lety byl lázeňský trojúhelník Mariánské Lázně, Karlovy Vary, Františkovy Lázně mondénním centrem Evropy, jemuž mohl částečně konkurovat jen švýcarský Svatý Mořic. Mocní a vlivní lidé celé Evropy, ale i ze zámoří tady nacházeli svůj několikatýdenní „ostrov zapomnění“. Jezdili sem císaři a carové, králové, šejkové, vysoká aristokracie celé Evropy stejně jako umělci a bohatnoucí měšťané. Pro všechny ostatní, kteří si nemohli dovolit lázeňský pobyt, byla léčivá minerální voda rozvážena a ti nejchudší si ji mohli kdykoli nabrat z pramenů. A všichni, kdo tento kraj jednou navštívili, museli se sem stále vracet, jako by je přitahovala magnetická síla ukrytá snad kdesi v nitru tajuplného Slavkovského lesa. Například anglický král Edward VII. se vrátil do západočeských lázní snad desetkrát a Goethe jezdil na Karlovarsko po celý život a strávil tu celkem asi tři a půl roku života. A ti dva zdaleka nebyli jediní.
Nejen lázeňští hostě, ale také samotné lázně jako by procházely v rytmu staletí obdobími churavění a obrody. Začátek nového století a tisíciletí je po dlouhém období úpadku jedním z nadějných návratů k prosperitě a proslulosti.
Na Karlovarsko se nevracejí jen jeho hosté, vracejí se sem i každoroční kulturní slavnosti, které obohacují lázeňský život. Desítka festivalů tady počítá své úspěšné ročníky a do hotelu Pupp stejně jako do loveckého zámečku na Kladské se z části vracejí stále stejní hosté. Evropané znovu začínají tento podivuhodný kraj objevovat téměř po stu letech, domácí hosté stále váhají. Ale kdo tu jednou pobyl alespoň pár týdnů, pochopil, že nejde jen o lázeňské procedury, které uzdravují. Celý kraj jako by prostupovalo fluidum blahodárné energie a jeho poznávání je součástí ozdravného procesu. A jedna návštěva vskutku nestačí. Teprve až člověk uslyší v sooských mokřadech syčení mofet a klokotání slavíka modráčka, až uvidí rozkvetlou upolínovou louku na svahu Slavkovského lesa, až ochutná všechny lázeňské i divoké prameny včetně Smraďocha, až vystoupí na zdejší rozhledny, až uslyší upovídanou Ohři a báji o zkamenělém průvodu Svatošských skal, až prošlápne turistické boty na značených lesních cestách, které vedou ke starým zříceninám hradů a tvrzí a z Andělské Hory vzdá hold tomuto kraji, může říci, že jej trochu poznal. Ale ještě zbude mnoho důvodů k návratu – na návse do Krajkové, Skalné či Nového Drahova, kde stojí malebné roubené domy a bude také třeba postát v obdivu nad kolekcí karlovarského porcelánu v Mostově a v moserovské prodejně se konečně rozhodnout, který z křišťálových pohárů je nejkrásnější. Poklady Karlovarska jsou nevyčerpatelné, a proto je nutné stále se sem vracet.