V Budapešti žije nejpočetnější židovské společenství ve východní Evropě. Nejznámější a nejpůsobivější Velká synagoga v ulici Dohány nemá v Evropě obdoby a patří k největším na světě. Ohromí vás nejen svým prostorem, ale i výzdobou. K budapešťskému židovství však patří i holocaust a jméno Raoul Wallenberg.

Velká synagoga byla postavena v roce 1859 podle plánů vídeňského architekta Ludwiga Förstera, který projektoval mj. i několik staveb v Brně. Budapešťskou synagogu navrhl v maursko-byzantském stylu, který je patrný zvláště v podobě dvou štíhlých věží zakončených typickými cibulovými kopulemi. Symbolizují dva sloupy Šalamounova chrámu a tyčí se do výšky 43 m. Nad rozetou mezi nimi je hebrejský nápis z Druhé Mojžíšovy knihy. Synagoga, největší v Evropě a po newyorské druhá největší na světě, vás ohromí svými rozměry, délkou 75 m a šířkou 27 m. Její průčelí zdobí pásy bílých a červených cihel a keramické vlysy. Synagogu tvoří tři síně a podle ortodoxní tradice má oddělené galerie pro ženy a muže. Pojme téměř tři tisícovky osob. Některé prvky, například umístění pódia pro předčitatele tóry, odpovídají myšlenkám reformního judaismu. Synagoga je překvapivě vybavena varhanami s pěti tisícovkami píšťal. Vynikají nejen svým vzhledem, ale i zvukem. Ve spojení se skvělou akustikou prostoru vzniká ideální prostředí pro koncerty, které se v chrámu často pořádají. Zdobný interiér synagogy je dílem maďarského architekta Frigyese Feszla. Před pár lety prošla synagoga důkladnou renovací, na jejímž financování se podílela i nadace podporovaná americkým hercem Tony Curtisem, který měl maďarské kořeny.

Malá plaketa na budově synagogy v ulici Wesselényi vám připomene místo, kde od června 1944 do osvobození Budapešti stála brána budapešťského ghetta, které se odtud táhlo až k ulici Király. V malé zahradě na nádvoří synagogy jsou v masových hrobech pohřbeny tisíce Židů, kteří utrpení ghetta nepřežili. Památník všem maďarským obětem holocaustu, jichž bylo přes půl milionu, najdete o kousek dál. Je to smuteční vrba z ocelových prutů a štítků-listů, do nichž jsou vyryta jména. Nacistické pogromy připravily o život zhruba polovinu židovských obyvatel Budapešti, kterých žilo ve městě před válkou přibližně 180 000. Nad Židy držel dlouhou dobu ochrannou ruku Miklós Horthy. Byť jeho vláda stála na straně Německa, odmítala posílat Židy do koncentračních táborů. Jakmile ale Horthy dojednal tajně v Moskvě příměří, Němci ho odstavili, Maďarsko obsadili, zřídili ghetto a deportací se v prosinci 1944 ujal sám Adolf Eichmann. Svou kancelář měl přímo za rozetou synagogy, kterou Němci používali jako radiovou věž. Maďarská vláda krajně fašistické Strany šípových křížů Židy masově vraždila přímo ve městě ještě v době, kdy už Budapešť obléhala Rudá armáda. Na nábřeží Dunaje nedaleko parlamentu, kde dnes najdete neobvyklý památník z desítek opuštěných kovových bot, stranické bojůvky Židy střílely a házely do řeky. Další desítky tisíc jich zahynuly na pochodu smrti z Budapešti do Rakouska.

Budapešťským Židům pomáhaly sionistické organizace a neutrální státy Švédsko a Švýcarsko, které jim vydávaly pasy, aby je před deportací ochránily. Důležitou roli sehrál švédský diplomat Raoul Wallenberg, jemuž se od července 1944 podařilo dostat z Maďarska tisíce Židů. Vystavoval jim pasy s třemi korunkami, které jim alespoň dočasně zaručily postavení občana neutrálního státu. Počet zachráněných předem dojednal s maďarskou vládou, ve skutečnosti ho ale několikanásobně překročil. Spolupracoval se švýcarským konzulem Carlem Lutzem a společně vytvářeli chráněné domy, kde ubytovávali Židy s mezinárodními dokumenty. Přežily v nich tisíce lidí, které by jinak čekala jistá smrt. Statečný Wallenberg skončil v rukou sovětské tajné policie a jeho osud nebyl dodnes vysvětlen.

Busta Raoula Wallenberga zaujímá čestné místo v muzeu židovské komunity, které je dnes propojené se synagogou v ulici Dohány. V původně samostatném domě u synagogy se v roce 1860 narodil rakouský židovský novinář Theodor Herzl, který patřil k nejvýznamnějším představitelům sionismu a stal se duchovním otcem státu Izrael. Muzeum uchovává rozsáhlou sbírku historických duchovních předmětů. Velmi cenná je například kniha pohřebního bratrstva (chevra kadiša) z roku 1792. Muzeum mapuje přítomnost Židů od jejich příchodu do Uher až po současnost. První se objevili v Uhrách ve 13. stol. na pozvání krále Bély IV. Měli posílit populaci zdecimovanou mongolskými nájezdníky. Usadili se v Budíně a Óbudě, věnovali se převážně obchodu a řemeslům. Již od středověku se museli Židé vyrovnávat se střídavou přízní panovníků a pronásledováním. P…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Budapešť