Nedbale se poklonil obecenstvu, zasedl ke klavíru, rozmáchl se rukama a udeřil do kláves. Ferenc Liszt udělal ze svého koncertního vystoupení divadelní představení. Styl jeho hry byl v té době převratný a mnozí klavíristé jím opovrhovali. Nikdo z nich ale nemohl popřít, že hraje virtuóz s geniálním muzikálním cítěním.
Na klavír se Ferenc Liszt učil hrát již v šesti letech pod vedením svého otce Adama, úředníka a příležitostného hudebníka na dvoře Mikuláše II. Esterházyho. Knížete navštěvovali i Haydn a Beethoven, kteří na Liszta zapůsobili velkým dojmem. V osmi letech Liszt už komponoval, hudební dovednosti si pak zdokonalil ve Vídni a později v Paříži, kde studoval hudbu mj. také u českého hudebního skladatele a pedagoga Antonína Rejchy. Velkým vzorem mu byl houslový virtuos Niccolò Paganini. Liszta proslavila hlavně jeho klavírní tvorba, které se věnoval převážně v mládí. Známý je tím, že do svých skladeb vložil řadu technicky velmi náročných pasáží, a tak mnohé patří po této stránce mezi nejnáročnější v klavírním repertoáru. Sám je zvládal bravurně a právem se těšil pověsti jednoho z nejslavnějších evropských hudebníků 19. stol. Jako první uspořádal celovečerní klavírní koncert – recitál. Na cestách po Evropě trávil Liszt většinu roku. V Praze vystupoval poprvé v roce 1840. Všechna jeho koncertní turné provázel obrovský zájem příznivců. Pohledný a charismatický klavírista přiváděl své obdivovatelky k šílenství, jakého si dnes užívají rockové hvězdy. V městech, kde hrál, za sebou nechával zlomená srdce i milostné skandály. Patřil ale také k nejštědřejším filantropům své doby.
V letech 1848–1859 zastával Liszt místo dvorního kapelníka ve Výmaru, kde prosazoval díla současných moderních skladatelů a zároveň vytvořil podstatnou část svých nejlepších symfonických skladeb. Nejznámější z nich jsou Maďarská rapsodie a Faustova symfonie. V roce 1861 odešel na odpočinek do Říma, kde vstoupil do františkánského řádu. Abbé Liszt, jak mu přátelé říkali, se zaměřil na duchovní hudbu, komponoval varhanní skladby, žalmy, oratoria a mše, například korunovační mši Františka Josefa a Alžběty Bavorské v Matyášově chrámu v Budě. V pozdějším věku se rodák z tehdy uherského Doborjánu, ležícího dnes v rakouském Burgenlandu, začal zajímat také o uherský národní život. V roce 1873 se stal Ferenc Liszt zakládajícím prezidentem a největším donátorem maďarské Akademie hudby, na níž mohli talentovaní maďarští studenti získat vyšší hudební vzdělání, do té doby v jejich zemi nedostupné. Akademie sídlila na budapešťské Andrassyho třídě a brzy se propracovala na evropskou úroveň. Liszt, který v ní působil jako profesor, nikdy nepřijal plat za výuku hudby, dostal ale v budově služební byt. V tomto apartmánu v prvním poschodí, kde bydlel v letech 1881–1886 pokaždé, když pobýval v Budapešti, je dnes jeho muzeum.
Některé exponáty daroval sám Liszt, dalšími autentickými předměty doplnili sbírku jeho příbuzní, přátelé a žáci. Jde se o několik kusů nábytku, obrazy, sošky, osobní potřeby, rukopisy, skladatelovu budapešťskou knihovnu a řadu dokumentů. Na unikátním psacím stole s vysouvací klávesnicí Liszt komponoval své skladby. V další místnosti stojí klavíry a piana, na která hrál. V prvním patře je i koncertní sál, kde se pořádá sobotní matiné pro návštěvníky, v přízemí se konají tematické výstavy.
Ferenc Liszt je považován za jednoho z nejznámějších klavírních virtuosů své doby a také za jednoho z nejproduktivnějších hudebních skladatelů 19. stol. Oceněn byl několikrát již za svého života. Jeho jméno nese kráter na Merkuru, malá planetka číslo 3910, budapešťské letiště a také náměstí, kde dnes sídlí Akademie hudby.