Do ještě vlhkých zdí ostřihomské baziliky se posledního srpna roku 1856 vpíjely slavnostní tóny stejnojmenné mše. K vysvěcení chrámu ji složil Ferenc Liszt a její premiérové uvedení sám řídil. Lesk umělecké celebrity zastínil i přítomnost císaře Františka Josefa I., jenž si dlouho očekávané otevření baziliky také nenechal ujít. Svou velikostí se chrám řadí na první místo v Maďarsku a na jedno z předních v Evropě.
Zdaleka viditelné kopule baziliky, postavené na místě první uherské katedrály, se staly okázalým symbolem uherské katolické církve. Její první arcibiskupství založil v Ostřihomi v roce 1000 Štěpán I. Svatý, který zde byl téhož roku korunován prvním uherským králem. Ostřihom neboli Esztergom je tak rovněž kolébkou maďarské státnosti. Silueta hradeb někdejšího královského města, ležícího něco přes 30 km severozápadně od Budapešti na pravém břehu Dunaje naproti slovenskému Štúrovu, je ostatně dodnes výrazná. První královskou rezidencí zůstala do poloviny 13. stol., než se do Panonie začaly valit mongolské hordy a král Béla IV. přenesl panovnické sídlo do Budína. Církevní metropolí státu ale zůstává Ostřihom dodnes, zdejší arcibiskup je hlavou maďarské katolické církve.
Výstavba neoklasicistního dómu Panny Marie a sv. Vojtěcha začala v roce 1822 podle plánů Sándora Rudnaye na místě mnohem menší katedrály, kterou zdevastovali Turci, když odcházeli z Evropy. Nad bazilikou o délce 118 a šířce 49 m se do výšky 100 m vypíná mohutná kopule. Největší kostel v Maďarsku ohromuje také svým honosným interiérem. Scéna Nanebevzetí Panny Marie od benátského umělce Michelangela Grigolettiho o velikost 13 × 6,5 m je největším oltářním obrazem na světě malovaným na jediný kus plátna.
Dalším skvostným uměleckým dílem v rozlehlém prostoru chrámu je vestavěná renesanční Bakócziho kaple z leštěného rudého mramoru, jež je o 300 let starší než kostel sám. Na počátku 16. stol. ji nechal postavit Tamás Bakócz, sekretář krále Matyáše, ostřihomský arcibiskup, kardinál a královský kancléř. Její krása fascinovala i turecké vládce, sultán ji údajně nechal vestavět do mešity. Když Turci odešli a mešita se ocitla v rozvalinách, jediná kaple zůstala zachována. Před přenesením na nynější místo ji stavitelé museli rozřezat na 1600 dílů, které pak uvnitř znovu sestavili. Celá je dílem italských umělců, oltář je vytesán z bílého kararského mramoru.
U jednoho z pilířů podpírajících kopuli dómu stojí socha Pétera Pázmányho, ostřihomského arcibiskupa, kardinála a zakladatele univerzity v Trnavě. Díky své excelentní rétorice si vysloužil přezdívku „kardinál Cicero“. Naproti je socha primase Jánose Simora, jenž zcela dokončil stavbu baziliky a uspořádal cennou sbírku zhruba čtyř stovek církevních uměleckých předmětů, zlatých a stříbrných talířů posázených drahokamy, pohárů, mešních rouch a kalichů. Arcibiskupská klenotnice umístěná v jedné z postranních kaplí je nejbohatší sbírkou maďarských církevních klenotů.
Pozoruhodné je i podzemí baziliky. V rozlehlé kryptě, jíž dodává monumentálnosti čtveřice vysokých římských sloupů, obklopujících oltář s křížem, jsou uloženy ostatky významných církevních osobností, mezi nimi i Józsefa Mindszentyho, jenž se stal symbolem odporu maďarské katolické církve vůči komunistickému režimu. Jeho náhrobek jako jediný zdobí věnce, květiny a stovky pamětních stuh. Na železném stolku stále hoří svíčky. Osud Józsefa Mindszentyho se podobá příběhu českého kardinála Josefa Berana. Zarytý antikomunista, od roku 1945 ostřihomský arcibiskup a od roku 1946 kardinál, se snažil prosadit silnější postavení katolické církve v zemi. V prosinci 1948 ho ale zatkla tajná policie a komunistická vláda ho obvinila ze špionáže a velezrady. Mučený arcibiskup se částečně přiznal a byl roku 1949 odsouzen na doživotí. Do případu se vložil papež Pius XII., jenž požádal západní státy o pomoc a exkomunikoval katolíky, kteří se podíleli na zinscenování procesu. Na svobodu se ale Mindszenty dostal až při protikomunistickém povstání…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Budapešť