Panovníci Nové říše upustili od stavění nákladných pyramid, namísto nichž si nechávali budovat skalní hrobky. Zabezpečit proti zlodějům je měla především složitá změť chodeb, různé nástrahy a co nejnepravděpodobnější umístění pohřební komory.
Největší koncentraci skalních hrobů králů, královen a vysokých hodnostářů najdeme na nekropoli na západním břehu Nilu v hornoegyptském Vesetu, známém také pod řeckým jménem Théby (nezaměňovat s řeckými Thébami v Boiótii). Později vzniklo zkomolením arabského výrazu qusúr („paláce, pevnosti, hrady“ – v jednotném čísle qasr slyšíme ještě ozvěnu latinského výrazu castrum) jméno Luxor, které dnes nese moderní město v místech Théb na východním břehu i jeden ze dvou tamních proslulých staroegyptských chrámů.
Veset byl několikrát v obdobích Střední a Nové říše hlavním městem země a významným náboženským centrem. Východní břeh v něm patřil živým, zatímco západní břeh mrtvým. Rozlehlá nekropole na západním břehu zahrnuje jak hrobky, tak i několik velkolepých zádušních chrámů. V Údolí králů bylo dosud nalezeno 65 hrobek panovníků a nejvyšších hodnostářů. Největší z nich patří samozřejmě nejmocnějšímu faraonovi té doby Ramessemu II., ale po proboření stropů je nepřístupná, na rozdíl od hrobky jeho otce Sethiho I., která nabízí 11 místností se šesti schodišti a její stěny pokrývají krásné reliéfy a barevné malby. Situace ve zpřístupňování různých hrobek se však mění.
Hrobky měly zůstat navěky uzavřeny, leč přes všechny stavitelské lsti a nástrahy byli dávní lupiči i tady vynalézaví a bohužel úspěšní. A tak jediným nevyloupeným hrobem zůstal ten, který patřil mladičkému faraonovi Tutanchamonovi. Objevil ho v listopadu 1922 neúnavný anglický egyptolog Howard Carter ve službách mecenáše, lorda Carnarvona. Celý poklad zabral polovinu patra v Egyptském muzeu v Káhiře a jeho repliky se objevují na výstavách po celém světě. Jak skvostné teprve musely být poklady v hrobkách králů mnohem slavnějších! Mumie mladého krále se po prozkoumání vrátila na původní místo; jeho návštěvnost je ovšem právě s ohledem na zachování 3300 let starého těla notně omezena a pochopitelně speciálně zpoplatněna.
Zvýšená vlhkost vzduchu způsobená velkým množstvím návštěvníků škodí i malbám a reliéfům v hrobkách, proto bývá do základního vstupného zahrnuta prohlídka vždy jen tří z nich. Všechny ale stojí za to, zejména díky úžasné barevné výzdobě. Náměty jsou nejrůznější – někde král bohů Amon s beraní hlavou přejíždí v bárce po řece a rozdává světlo, zatímco břehy jsou plné duchů a démonů v podobě paviánů, kteří boha oslavují a chrání před nepřátelskými nestvůrami, jinde vidíme nebožtíka v doprovodu boha Hora na cestě do podsvětí, jemuž vládne jeho otec Osiris. Malby v soukromých hrobech bývají veselejší a čerpají více ze života. I když třeba hodnostář Ramose přihlíží vlastní pohřební hostině a rituálům po své smrti.
Hrobky v Údolí královen jsou početnější (v hlavním údolí jich je 91 a další jsou ještě v postranních údolích), ale skromnější, protože byly určeny „pouze“ pro manželky faraonů nebo prince, kterým nebyl dán čas vládnout. Nejkrásnější je hrobka královny Nefertari, manželky Ramesse II., ale její skvělé malby byly zpřístupněny pouze dočasně na přelomu posledního tisíciletí.
Jedna královna z 18. dynastie však opravdu regulérně vládla, a to víc než dvacet let (cca 1479 – 1457 př. n. l.). Byla to Hatšepsut, hlavní královská manželka Thutmose II. Po jeho smrti byl následník trůnu Thutmose III., kterého měl král s jednou svou konkubínou, nezletilý. Hatšepsut využila situace a nastoupila na trůn, když z Thutmose III. učinila formálně spoluvládce. Když se po její smrti ujal Thutmose III. konečně sám vlády, nechal ze všech jejích staveb odstranit její podobizny i jméno. Přesto po Hatšepsut zůstala jedna z nejkrásnějších egyptských staveb vůbec, terasovitý zádušní chrám s trojitým monumentálním sloupovím v Dér-el-Bahrí před vstupem do Údolí králů. I když tu královnino tělo neleží, její milenec a stavitel Senenmut jí tímto nápaditým dílem postavil pomník věru nesmrtelný, který odolal i odpůrcům kultu boha Amona, jem…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Egypt
GALERIE
