Spolkovou zemi Sasko-Anhaltsko reprezentuje na seznamu Světového dědictví UNESCO také Quedlinburg, který se rozkládá podél řeky Bode v podhůří severovýchodní části Harzu. Toto pětadvacetitisícové město samozřejmě nebylo na seznam zapsáno jako celek. Od roku 1994, kdy oslavilo tisíc let své existence, tam figuruje jeho historické jádro spolu se zámkem a románských kolegiátním chrámem sv. Serváce.

Název Quedlinburg může našim uším znít dost neněmecky, nicméně měl by mít starogermánský prapůvod. Dochovaly se zmínky o durynském šlechtici, jenž počátkem 6. stol. vládl zdejšímu kraji a jmenoval se Quitilo, což údajně znamenalo „ten, kdo umí dobře mluvit“. A to umí dobře i dnešní Quedlinburg, alespoň pokud jde o schopnost vemluvit se do přízně těch, kteří jej navštíví poprvé. I moje sympatie si získá velice snadno, vlastně hned potom, co zamknu dveře auta a vyrazím z parkoviště k nedalekému Zámeckému vrchu. Od prvních kroků po kočičích hlavách v úzkých uličkách se kochám místy až pitoreskním půvabem na sebe nalepených domů, domků i domečků, hlavně se ale nepřestávám divit variabilitě jejich hrázděných stěn. Tuhle osobitou hrázděnou poetiku budu s potěšením vstřebávat i v následujících hodinách, dokud čas nezavelí vrátit se z potulky Quedlinburgem zpátky k autu. Nejprve mne ale čeká zastávka tam, kde to tady všechno začalo.

Zámecký vrch je v podstatě oválná pískovcová plošina dlouhá asi 200 m, a ačkoliv své okolí převyšuje zhruba jen o 40 m, již odedávna musela mít značný strategický význam. Stopy nejstaršího osídlení se datují do doby před 7000 lety a archeologové tu našli pozůstatky sídlišť prakticky ze všech období starověku. Po roce 919 se právě odtud začalo rozrůstat dnešní město, když čerstvě korunovaný východofranský král Jindřich I. Ptáčník nechal staré hradiště na plošině přebudovat na královskou falc. Jindřich si ji velice oblíbil (podle pověsti proto, že mu na úpatí vrchu při lovu ptáků oznámili, že se stal králem), často sem zajížděl a na vlastní přání zde byl po smrti v roce 936 v malé kapli pochován. Toho samého roku Jindřichův syn Ota I. Veliký založil v areálu falce ženský klášter, v jehož čele stanula jeho matka a vdova po Jindřichovi královna Matylda a do nějž se pak uchylovaly hlavně neprovdané dcery ze šlechtických rodin. Ve stejném roce byl také nad kaplí s Jindřichovým hrobem vztyčen první kolegiátní kostel, později rozšířený. Kostel v roce 1070 vyhořel a koncem 20. let 12. stol. byla na jeho místě vysvěcena románská trojlodní bazilika sv. Serváce, která se až na několik pozdějších stavebních úprav menšího rozsahu dochovala v původní podobě dodnes. Zhruba v polovině 15. stol. se na Zámeckém vrchu přistoupilo k dlouhodobé přestavbě rezidenčních budov bývalé falce v renesanční zámek, která se dotkla i objektů kláštera, jenž ale tehdy již začínal ztrácet na významu. Nakonec byl v roce 1803 zrušen.

Areál zámku dnes tvoří s bazilikou jeden celek, jenž spolu s barokně upravenou zahradou zabírá skoro celé temeno Zámeckého vrchu. Jeho prohlídku si nechá ujít jen málokdo z návštěvníků města, já ji začínám v zámeckém muzeu. Je tu rozsáhlá expozice věnovaná minulosti Quedlinburgu a blízkého ok…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Německo – památky UNESCO