Kvalitou lyžování a rozsahem patří kromě Arlbergu k naprosté evropské špičce středisko Ischgl, které zahrnuje rakouskou Skiarénu Silvretta, propojenou lyžařskými houpačkami se švýcarským bezcelním střediskem Samnaun. V Ischglu se snoubí zkušenosti velkorysého plánování lyžařských revírů ve francouzském stylu s rakouskou dokonalostí.
Velehorský Ischgl svým velkolepým rozsahem a důmyslným propojením lanovek a sjezdovek připomíná Francii, ale na rozdíl od ní zde nenajdete panelákové rezorty necitlivě vystavěné uprostřed alpské krajiny. Další výhodou, kterou lyžaři ocení vlastně v celém Rakousku, je každodenní dokonalé rolbování všech sjezdovek. V rozletu se tu nebrání milovníkům volných terénů ani snowboardistům, kteří se mohou vyřádit v hlubokém sněhu, na preparovaných tratích i na 90 m dlouhé U-rampě. Mistrovství světa ve snowboardingu se v roce 1993 konalo právě zde.
Ischgl – to je lyžování snů aneb SKI TOTAL! Lyžařská aréna je se svými 43 lanovkami a 238 km sjezdovek mezi 2000 a 2872 m n. m. nejrozsáhlejší v celém Tyrolsku. Ischgl zcela jistě nepřehání, když garantuje sněhovou pokrývku od začátku prosince do začátku května. Každoročně zde zimní sezonu uzavírá koncertem pod širým nebem ve 2300 m n.m. některá z hvězd pop-music, mezi nimiž již byli Elton John, Diana Ross, Tina Turner, Mariah Carey, Rihanna, Kylie Minogue a další.
Prvními lyžaři na straně tyrolské i švýcarské byli pašeráci. Pašovalo se z existenčních důvodů – kvůli naprostému nedostatku pracovních příležitostí v této krásné, leč pro zemědělce zcela nezajímavé krajině. Ze Samnaun do Ischglu se pašovala mouka, cukerín, káva, tabák. V opačném směru se tajně převáděl dobytek. Postupem času oblast pronikla do povědomí vyznavačů lyžařských túr. Oblíbený byl obzvláště „klasický“ přechod Silvretty. Těchto opravdových lyžařských romantiků však ubývalo, lidé začali upřednostňovat nově vznikající střediska vybavená lyžařskými lanovkami a vleky. Ischgl opouštěla bohužel i mladá generace, hledající jinde práci a vůbec snadnější život.
Život v Ischglu byl ještě v dobách našich otců velice těžký. Místní vzpomínají na práci v lesích na strmých svazích hlubokých údolí a berou svůj úděl horských sedláků a dřevorubců s takovou pokorou, až z toho běhá mráz po zádech… Jejich vzácné vlastnosti – vytrvalost a láska k rodnému kraji – jim pomohly přečkat časy nouze a bídy. Teprve s turisty přišly do