Před válkou jich prý bylo po městě rozeseto více než tři sta – Madony malé i velké, staré i novější, nad vchody, ve výklencích, na kašnách a další skryté v kostelích. Dnes jich je v Mohuči asi o něco méně, ale možná je to jen zdání. Mnohé jsou docela nenápadné, ale když víte, že je máte hledat, najdete jich při toulkách historickým centrem desítky.

Mohuč (německy Mainz) je dvousettisícové město ležící na levém břehu Rýna v místech, kde zprava Rýn přibírá Mohan a sám se ohýbá ze svého severního směřování k západu, aby se o nějakých pětadvacet kilometrů dál u Bingenu znovu stočil na severozápad. Není to jediná pozoruhodnost mohučské polohy. Přímo středem města prochází padesátá rovnoběžka, což připomíná její zvýrazněný průběh v dláždění Gutenbergova náměstí hned vedle dómu. A další zvláštnost – středem Rýna probíhá v tomto úseku hranice mezi spolkovými zeměmi Porýní-Falc (na levém břehu) a Hesensko (na pravém). Nejen, že Mohuč coby hlavní město prvně jmenované leží takto excentricky na jejím východním okraji, ona stejně excentricky, jenže na samém západě své země, leží přímo naproti ní hesenská metropole Wiesbaden. Dvě hlavní města proti sobě, oddělená pouze řekou, širokou zde zhruba 400 m, a spojená mostem, který nese jméno Theodora Heusse, prvního poválečného spolkového prezidenta, za jehož osobní účasti byl roku 1950 otevřen. Wiesbadenská nábřežní čtvrť má zvláštní, na první pohled poněkud matoucí pojmenování Mainz-Kastel. Vysvětlení je prosté – současná hranice mezi oběma spolkovými zeměmi je teprve poválečná a odpovídá hranici mezi francouzskou a americkou okupační zónou. Do té doby měla Mohuč tři své městské části také na pravém břehu Rýna.

Historie města začíná jako u mnoha jiných porýnských sídel Římany, jméno je původu keltského a u jeho zrodu stál zřejmě bůh známý jako Mogon, Mogons, Moguns nebo nějak podobně. Zajímavé je, že v české podobě Mohuč slyšíme daleko více římské i středověké jméno města Moguntiacum než v současné podobě německé, jejíž vývoj trval až do počátku 14. stol., ale neměl nic společného se jménem řeky Main (Mohan), byť se dnes od něj liší přítomností jediného písmenka. A jak by také ne – vždyť právě pod mohučskou arcidiecézi spadaly české země po celý středověk až do zřízení pražského arcibiskupství v roce 1344, mohučský arcibiskup světil pražské a olomoucké biskupy a počínaje Václave…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Německo – Porýní