Maďarská kuchyně je proslulá. Bez přehánění: jde o nejlepší kuchyni ve střední Evropě. Výsostné postavení v ní má paprika, a není se čemu divit: nejkvalitnější, nejchutnější a nejpálivější se pěstuje právě v Maďarsku. Nezastupitelné jsou v maďarské kuchyni také zakysaná smetana, která zjemňuje husté polévky a omáčky, zelí a sladkovodní ryby.
Někteří lidé jezdí do Budapešti jen kvůli jídlu. Maďarské restaurace totiž mají vynikající pověst, která se nedá s většinou českých podniků vůbec srovnávat. Dobře se najíte všude, jak v obyčejné hospodě, tak v prvotřídní restauraci. Porce jsou tak vydatné, že vám úplně postačí jeden chod. Po maďarské gulášovce nebo hovězí polévce si už nic dalšího dávat nemusíte.
Přesvědčili jsme se o tom na vlastní kůži, když jsme se posadili do jedné z restaurací v centru Budapešti. Hovězí polévku přinesl číšník v konvici, do níž se vejde snad celý litr hutného vývaru. V hlubokém talíři už čekal na zalití velký kus hovězího masa, obrovský nok, dvě velké mrkve a kus celeru. Když naloženou porci zdolám, dolévám si z konvice už sama. Také tradiční gulášová polévka, plná masa, zeleniny a tarhoní je skvostná. Jde vlastně o jídlo, které je u nás považováno za guláš. Mimochodem, slovo gulyás původně znamenalo „pastevec“ a teprve během let získalo svůj druhý význam. Guláš jako hustou polévku si pastevci dobytka vařili nad ohněm v kotlíku se širokým dnem. Do všeobecného povědomí pronikla až v 19. stol. A zmíněná tarhoňa? To je usušené tuhé těsto, hrubě nastrouhané do velikosti rýže. Po osmažení na sádle, paprice a cibuli se podává jako příloha k masu nebo se přidává do polévek.
V maďarské gastronomii se snoubí vliv turecký, balkánský a přes Vídeň dokonce i francouzský, přesto jde o kuchyni do značné míry původní, která navíc čerpá z kvalitních domácích surovin, jako je například prvotřídní vepřové maso z plemene mangalica. Hojně se používá i hovězí a telecí maso, výtečná je v Maďarsku i drůbež, zvěřina a sladkovodní ryby. Ty najdeme například v „národní“ polévce halászlé, u níž platí, že čím více druhů sladkovodních ryb se v ní smíchá, tím je lepší. Nechybí v ní pochopitelně ani štědrá dávka papriky. Z hlavních jídel patří mezi nejproslavenější perkelt, který je podobný našemu guláši. Kromě masa z kližky – nejčastěji telecího, jehněčího, hovězího nebo skopového – se do něj může přidat i rajče, zelená paprika nebo víno. Další známé jídlo, paprikáš, se dělá na menším množství cibule a papriky ze světlého masa nakrájeného na kostičky a zahušťuje kyselou smetanou nebo šlehačkou. Jde tedy o jemnější obdobu perkeltu. Známý tokáň je nejčastěji hovězí maso nakrájené na dlouhé proužky a dušené na cibuli a pepři. Jde o jedno z mála místních jídel, do kterého se paprika nedává.
Paprika maďarské gastronomii kraluje. Do Maďarska se pravděpodobně dostala z Turecka, semena papriky údajně přinesla z pašova harému krásná Maďarka. Plody si Maďaři oblíbili, a tak se rostlina postupně rozšířila po celé zemi. Dnes se přidává téměř do každého pokrmu a při jídle najdete na stole doma i v restauracích kromě soli a pepře vždy také misku mleté solené pálivé papriky na dochucení. Nejčastěji kuchaři používají sladkou segedínskou papriku, která patří mezi nejjemnější a nejchutnější koření. Má nádhernou barvu i vůni, přitom nedráždí, ani nepálí. Má výraznou sladkou chuť, jasně červenou barvu a sladce kapiovou vůni. Používá se do polévek, gulášů, omáček, pomazánek, sýrů, fazolí i masitých pokrmů…