Nad levým nábřežím Labe probíhá asi v půlkilometrové délce mezi mosty Augustusbrücke a Carolabrücke terasa, jež bývala součástí drážďanského opevnění. Když pomalu ztrácela svůj vojenský význam, získal ji v roce 1739 všemocný ministerský předseda kurfiřta Fridricha Augusta II., hrabě Heinrich von Brühl. Nechal ji zastavět několika soukromými budovami a zkrášlit několika zahradami, jimž se souhrnně říkalo „Brühlovy skvosty“. Zásadním způsobem se tak změnilo severní panorama starého města. Krásu této promenády vychvaloval počátkem 19. století i Johann Wolfgang von Goethe, který ji neváhal označit za „balkon Evropy“. Termín se ujal a stal se téměř neodmyslitelným doplňkem oficiálního jména „Brühlova terasa“.
Jen těžko si lze dnes v plné míře představit, jaké postavení měl na saském dvoře hrabě Brühl. Svou kariéru tam začal v 19 letech jako panoš zodpovědný za stříbrné nádobí. Svým chováním, horlivostí a inteligencí brzy zaujal Augusta Silného. Saský kurfiřt a polský král ho začal zasvěcovat do záležitostí vnitřní i zahraniční politiky, ale jeho schopností využíval také při rozšiřování svých slavných uměleckých sbírek. Brühl se stal během několika let snad nejbližším důvěrníkem stárnoucího panovníka. V roce 1730 se ještě ne třicetiletý významnou měrou podílel na organizaci zeithainského „tábora radosti“, téměř měsíc trvajícího spektáklu, při němž předváděl August Silný pozvaným panovníkům a vojenským hodnostářům svou armádu, bavil je operami, komediemi i ohňostrojem. Gigantická barokní slavnost vyvolala tehdy rozruch v celé Evropě. O rok později se stal Brühl tajným radou a ministrem.
Po smrti Augusta Silného v roce 1733 byl Brühl společně s hrabětem Sulkowskim hlavní postavou, která stála za zvolením jeho stejnojmenného syna dalším polským králem. August III. (jako saský kurfiřt Fridrich August II.) byl však na rozdíl od svého otce panovníkem slabým a nerozhodným, kterého daleko víc než státnické záležitosti zajímaly umělecké sbírky, však také byl jedním z nejvýznamnějších mecenášů umění své doby. Z dvojice Brühl – Sulkowski se August III. v roce 1738 rozhodl, i v souladu s přáním svého zesnulého otce, pro Brühla. Svěřil mu prakticky všechna ministerstva i další úřady, dohromady asi 30, včetně takových, pro jejichž vedení neměl Brühl zrovna nejlepší předpoklady. Hrabě byl velmi obratný diplomat a vynikající organizátor, ale třeba vojenství a ekonomika k jeho silným stránkám nepatřily. Zato však dokázal pro Augusta III. získat nejrůznější cenná umělecká díla včetně Raffaelovy Sixtinské madony, jež je dodnes velkou chloubou drážďanské Obrazárny starých mistrů…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Drážďany