Serra de Tramuntana, pohoří hlubokých úzkých údolí, strmých svahů a špičatých či rozeklaných vrcholků, se táhne podél severozápadního pobřeží ostrova. Je doslova protkáno značenými turistickými stezkami. Nádhernými přírodními sceneriemi se však mohou kochat i ti, kteří pěší turistice zrovna neholdují. Hlavní tramuntanská silnice MA-10 procházející podélně horským masivem totiž spojuje většinu zdejších půvabných městeček a vesnic. Kroutí se jako had, chvíli klesá, aby se opět mohla začít šplhat do kopce. Výhledy jsou úchvatné.
Nejvyšší a nejdrsnější část masivu překonává MA-10 za Sóllerem. Moře skoro nezahlédnete, hory tu spadají prudce dolů, na pobřežní vesnici nenarazíte. Výjimkou je malé letovisko Sa Calobra, to ale musíte z MA-10 odbočit na tu nejklikatější silnici, jaká na Mallorce existuje. Vypadá přímo ďábelsky, zdejší však tvrdí, že je bezpečná, pokud se zrovna některý z řidičů nerozhodne ukázat ostatním, co dokáže, a zcela zapomene na pravidla bezpečné jízdy. Projektoval ji inženýr Antoni Parietti Coll, rodák z Mallorky, který se po studiích v Madridu vrátil na ostrov zrovna v době, kdy tu byl založen odbor pro výstavbu silnic. Jeho úkolem byla přestavba místních komunikací a výstavba nových tak, aby odpovídaly vývoji automobilové dopravy.
Silnice do Sa Calobry je jeho nejslavnějším projektem. Stavba byla zahájena roku 1933 a trvala plných šest let, během nichž bylo nutné přemístit 31 000 m³ kamene. Na 12 km nekončících zákrut překonává silnice výškový rozdíl 800 m. Řešení jednoho z nejtěžších úseků údajně Pariettiho napadlo jednou k ránu, kdy nemohl spát. Tak vznikla ona proslulá smyčka s úhlem 270°, přezdívaná příznačně „kravatový uzel“. V cíli vás především v hlavní sezoně překvapí davy lidí a také spousta cyklistů, kteří pokládají silnici za nejkrásnější cyklistický sjezd na Mallorce, na rozdíl od cesty vzhůru, při níž se pořádně zapotí. Překrásné scenerie však dají rychle zapomenout na tuto méně příjemnou stránku cestovního ruchu, Všichni návštěvníci určitě nahlédnou do nádherného kaňonu Torrent de Pareis a vydají se alespoň kousek po cestě pro pěší, vyhloubené ve skále.Fyzicky zdatní a zkušení turisté si ho mohou projít celý.
Prvním významným, neméně zajímavým Pariettiho dílem je silnice Carretera de Formentor. Stavba byla zahájena roku 1925, navazuje na MA-10 v Port de Pollença a míří přes nejsevernější výběžek, jímž Serra de Tramuntana končí, na tzv. Finisterre čili mallorský „Konec světa“ k majáku. Nejprve ale zastavte u vyhlídky Mirador de Mal Pas, kde vás přivítá pomník na počest tohoto stavitele silnic, vyběhněte a seběhněte po schůdkách vytesaných ve skále k vyhlídce Mirador Es Colomer, odkud se vám naskytne pohled, z něhož se tají dech. Zbývající osmnáctikilometrový úsek k majáku dá řidiči také zabrat, ne sice tolik, jako cesta do Sa Calobry, ale zase musí mít oči na stopkách, aby nesrazil nějakého cyklistu, který se před ním znenadání vynoří ze zatáčky. Cestou lze ještě odbočit k jediné zdejší pláži, u níž stojí od roku 1930 jeden z nejprestižnějších podniků na ostrově – hotel Formentor s překrásnými terasovitými zahradami. Doba jeho největší slávy, kdy tu pobývali třeba Charlie Chaplin nebo Francis Scott Fitzgerald, už dávno minula, přesto si dosud zachoval svou jedinečnou atmosféru…
Další články z vydání o Mallorce naleznete zde