Tenhle světec z hlubin evropského křesťanství, česky Jimram, u nás už dnes není moc známý, ale areál kláštera, který nese jeho jméno a z nějž se v posledních dvou stech letech stal zámek, stojí určitě za vidění. Nachází se na jižním konci chráněné památkové zóny starého Řezna, kousek od hlavního nádraží.

Začněme příběhem, vyprávěním temným a krutým tak, jak temná a krutá byla ona doba, sedmé století. Emmeram, původně biskup v akvitánském Poitiers, se vydal na misijní cestu na východ, došel do Řezna a tam působil u dvora agilulfovského vévody Theoda I. Vévodova dcera Uta se zamilovala do syna rychtáře a čekala s ním dítě. Mladý pár, jemuž hrozil přísný trest, se svěřil Emmeramovi. Aby je zachránil, poradil jim biskup, že mají svést Utino těhotenství na něj. On sám pak chtěl rychle odjet na poutní cestu do Říma, kterou už dříve plánoval, takže jeho náhlý odjezd nebude nápadný. Do plánu ale krutě zasáhl Utin bratr Lantpert. Když vešla biskupova verze ve známost, rozhodl se, že sestřino zneuctění pomstí, a vyrazil za biskupem. Dohonil ho za tři dny v Kleinhelfendorfu na jih od Mnichova. Tam nechal Emmerama přivázat k žebříku a zaživa mu postupně odřezávat kousky těla, až mu nakonec setnul hlavu. Předtím prý ještě umírající biskup vyslovil přání, aby byl pohřben v Řezně. To se mu nejprve nesplnilo. Podle legendy ale začalo po jeho smrti silně pršet. Když lijáky trvaly již 40 dnů a kraj začaly sužovat záplavy, byly biskupovy ostatky exhumovány, převezeny do Řezna a tam pochovány v dnes už neexistujícím kostele sv. Jiří. Pršet samozřejmě vzápětí přestalo.

Emmeramova smrt je tradičně datována do roku 652. K převozu ostatků do Řezna pak mělo dojít snad v roce 680, případně o nějakých 20 let později. To ale není příliš důležité. Podstatnější je pozadí, které se za legendou skrývá. Emmeramova smrt byla podle všeho politicky motivovanou vraždou, která byla vyvolána rivalitou mezi bavorskými Agilulfovci a franskými králi. Šlo o to, aby se Agilulfovcům mohl veřejně připsat tak zavrženíhodný zločin, jakým byla vražda biskupa. Podobně i to, že první řezenský biskup Gaubald ihned po svém ustavení v roce 739 vyhlásil Emmerama za svatého, můžeme interpretovat jako politický akt namířený proti Agilulfovcům.

Ve stejné době byl u původního Emmeramova hrobu založen benediktinský klášter a Gaubald nechal světcovy ostatky přemístit do nové hrobky. Za biskupa…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bavorsko