Řím i Benátky

Bamberku, druhému největšímu městu Horních Franků, se občas přezdívá „franský Řím“. Kostelů je tu požehnaně, když na plánu pospojujeme ty hlavní, dostaneme latinský kříž. Ale hlavním důvodem přízviska je poloha na sedmi kopcích, mezi nimiž se vine řeka. Zdejší Tibera se jmenuje Regnitz a ostrov v ní není jeden, ale hned dva. Rybářským domkům u jejího levého ramene se zase tradičně říká Malé Benátky. Navzdory všem italským reminiscencím je však Bamberk pevně ukotven ve střední Evropě – dokonce tak pevně, že byl jako vynikající ukázka raně středověkého středoevropského města zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO.

Přirovnání k Římu můžeme považovat za docela trefné, s tím rozdílem, že ostrov v řece je podstatně větší. Leží na něm celé tzv. měšťanské město, zatímco na levém břehu je tzv. biskupské město a na pravém moderní část Bamberku. V levém ramenu Regnitz je pak ještě maličký ostrůvek, kde stojí Stará radnice, jedna z nejkrásnějších a nejfotografovanějších staveb města. V jádru ještě gotická budova z počátku 2. pol. 15. stol. byla o 300 let později rokokově přestavěna a na třech stranách vyzdobena freskami, jež vytvořil Johann Anwander. Na čtvrté straně je k radnici přilepen Häuslein, „domeček“, hrázděná stavbička, která dnes působí jako nejstarší část, i když ve skutečnosti bylo tohle někdejší sídlo městské stráže přistavěno k radnici až v roce 1688.

Jestliže Řím projde, Benátky kulhají na obě nohy. Termín vznikl ne až tak dávno a poněkud záhadně. Nejprve si v polovině 19. stol. položili autoři Příručky pro cestovatele po Mohanu v textu o Bamberku řečnickou otázku: „A teď – jsme snad ve městě lodníků Benátkách?? – nás gondola unáší středem města k loděnicím…“ V roce 1879 vyšel průvodce věnovaný tentokrát přímo Bamberku a v něm informace, že krásný pohled na domy u řeky přiměl bavorského krále Maxe II., aby „žertovně označil Bamberk za svoje bavorské Benátky“. A konečně z roku 1898 pochází zmínka o tom, že během slavnosti, při níž byl za osobní přítomnosti Jeho královské Výsosti, prince-regenta Luitpolda, odhalen jeho pomník na Dómském náměstí, padalo „často a oprávněně“ spojení „Malé Benátky v Bamberku“. Žertovný nesmysl posvěcený pomazanými hlavami se ujal a z průvodců ani plánů města už nezmizel. Ve skutečnosti jde o malebnou řadu domů za někdejším městským přístavištěm, které vznikaly od 15. stol. a v nichž původně bydleli bamberští rybáři a lodníci. Asi nejslavnějším z lodníků byl wilde Babtist, občanským jménem Baptist Ferdinand Messerschmitt. Když se vracel se svou lodí do města, každý prý o tom věděl, i když loď ještě vůbec nebyla vidět. Až k radnici byl slyšet řev „divokého Křtitele“, jímž dirigoval vozku obsluhujícího koně, kteří tu tahali…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bavorsko