Mohan zvolna teče širokým údolím. Na jeho levém břehu se zvedá Marienberg, Mariánská hora, s vinicemi na svém úbočí a stejnojmennou pevností na vrcholu. Odtud, z bezpečného hradu, vládla po staletí biskupská knížata městu na druhé straně řeky, než si přímo v něm vybudovala velkolepou barokní rezidenci, jeden z nejcennějších zámků v celé Evropě. Tím městem je Würzburg, metropole Dolních Franků.
Würzburg je centrem franské vinařské oblasti a ve městě je to znát. Množství prodejen vína i různých vináren a vinných šenků je nepřehlédnutelné. Jsou mezi nimi i poslední Bäcks, dávná würzburská specialita, původně pekařství, jejichž majitelé měli zároveň vinici, vyráběli víno a čepovali ho ve své prodejně. Už před staletími se v těchto podnicích stalo zvykem, že si host mohl přinést vlastní svačinu, často koupenou v sousedním řeznictví, a když si objednal Schoppen (čtvrtlitr vína), dostal k němu zdarma talíř a příbor, aby nejedl jen tak z papíru. Dnes už tyto podniky (všechny, jejichž současné jméno končí -bäck) servírují i vlastní jídlo a pekařství byste v nich hledali marně, ale přinejmenším takový Maulaffenbäck v samém srdci starého města kromě vlastního jídelníčku ctí i tradici donesené svačiny.
Vinice na svahu Marienbergu není ve městě jediná. Na severním konci Würzburgu se kousek za nádražím táhne nad Mohanem slavný Würzburger Stein, 85 ha rozlehlá strmá poloha, nejstarší v Německu s vlastním označením. O zdejší vinohrady se dělí tři „špitály“, jak místní říkají trojici největších würzburských vinařství. Důvod je prostý, i když pro nás dost nezvyklý. Ve dvou případech se opravdu jedná o nemocnice, které dodnes fungují jako zdravotnická zařízení, ale kromě toho také vlastní vinice a vyrábějí víno – Měšťanský špitál (Bürgerspital) založený v roce 1316 získal první vinice o pouhých 18 let později, Juliův špitál (Juliusspital) je vlastnil hned od začátku, neboť mu je dal do vínku jeho zakladatel, kníže-biskup Julius Echter von Mespelbrunn v roce 1579. Jediným vinařstvím z této trojice, které nemělo s žádnou nemocnicí nikdy nic společného (samozřejmě kromě faktu, který všichni milovníci vína dobře znají, totiž, že víno léčí), je Staatlicher Hofkeller (Státní dvorní sklep), jehož počátky spadají už do roku 1128. Za téměř 900 let své existence změnil dvorní sklep pouze dvakrát přívlastek ve svém názvu – až do sekularizace v roce 1802 byl „knížecko-biskupský“, pak „královský“ a od pádu bavorské monarchie roku 1918 je „státní“.
Vinař jdoucí okopávat révu, přes rameno motyčku a v ruce konev s vínem, zdobí i kašnu na Mariánském náměstí (Marienplatz) uprostřed starého města. Naproti ní stojí dům U Sokola (Haus zum Falken) s nejkrásnější rokokovou fasádou ve městě, bohatě zdobenou štukem…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bavorsko