Na nádvoří Piniové šišky odposlechnu pár vět z výkladu průvodců, kteří nedočkavým turistům seskupeným u několika stojanů ověšených fotografiemi ze Sixtinské kaple vysvětlují její výzdobu. V posvátném prostoru to nebude možné. I já se těším na zlatý hřeb vatikánských muzeí. Je ale ještě daleko, až skoro na samotném konci prohlídky.
Počátky Vatikánských muzeí jsou spojeny se jménem Julia II., jednoho z nejvýznamnějších renesančních papežů, který stál v čele katolické církve v letech 1503–1513. Do historie vešel nejen jako bojovný odpůrce svých nepřátel, ale také jako mecenáš umění a iniciátor velkých stavebních projektů. Základem muzeí se stala jeho sbírka antických soch, již umístil na nynější Osmiboké nádvoří (Cortile Ottagono). Vyniká mezi nimi Apollón z Belvederu a hlavně mramorové sousoší Láokoóna z 1. stol. př. n. l., objevené v roce 1506 na Eskvilinu ve zříceninách Titových lázní. Představuje trójského kněze a jeho syny, jak jsou obtáčeni hady, jež na ně seslali bohové jako trest za to, že varovali své spoluobčany před nebezpečím hrozícím od trojského koně. Dnes patří tato díla do Muzea Pio-Clementino, pojmenovaného po papežích Piovi VI. a Klementu XIV., kteří bohaté sbírky svých předchůdců ve druhé polovině 18. stol. otevřeli veřejnosti.
Komplex několika různých pontifikálních muzeí a galerií se během uplynulých století rozrostl v jednu z nejrozsáhlejších a nejhodnotnějších uměleckých sbírek na světě. Je velkolepou přehlídkou uměleckých výtvorů a zároveň příběhů antických hrdinů, postav křesťanského dávnověku, samotných papežů i umělců, kteří díla vytvořili. Není v lidských silách seznámit se s nimi podrobně během jedné návštěvy, je nutné si vybírat a některé části oželet. I tak na každého zapůsobí ohromujícím dojmem.
Vatikánská muzea jsou velmi cenná nejen exponáty, jež vystavují. Obdivuhodné jsou i prostory, v nichž jsou díla umístěna. Propojení papežského paláce s vilou Belvedere, postavenou za Inocence VIII., bylo prvním velkým projektem Donata Bramanteho ve službách Julia II. Bramante spojil vilu s budovami kolem nádvoří sv. Damase dvěma křídly dlouhými 300 m. Obývali je papežové, dnes jimi procházejí návštěvníci Vatikánských muzeí. Původní celistvý prostor dlouhého nádvoří na třech terasách propojených schodišti, jak ho koncipoval Bramante, vzal za své už koncem 16. stol., kdy byl přerušen vestavěným příčným křídlem Vatikánské knihovny. Když za něj byla roku 1822 přistavěna další budova zvaná Braccio Nuovo, vznikla současná podoba tří nádvoří. Velkému nádvoří na někdejší dolní terase zůstalo původní jméno Cortile de Belvedere, mezi knihovnou a Braccio Nuovo je malé…
Více o vatikánských muzeích se dozvíte zde