Nenápadné, sotva třítisícové městečko Hejnice, ležící na říčce Smědé v údolí mezi severními svahy Jizerských hor a Frýdlantskou pahorkatinou, patří k nejvýznamnějším poutním místům u nás. V minulosti bývalo dokonce přirovnáváno k Mariazell, nejslavnějšímu poutnímu místu v Rakousku.
Prý to bylo už v roce 1159: Chudý sítař a řešetář z nedalekého Lužce, jemuž churavěla manželka i dítě, usedl cestou za prací pod lípu, usnul a zdál se mu sen. Andělé sedící ve větvích lípy mu zvěstovali, že se ocitl na zázračném místě, a vyzvali ho, aby odešel domů a vrátil se s obrázkem Matky Boží, který tu zanechá, takže se v budoucnu každý kolemjdoucí bude moci na tomto místě zastavit. Za odměnu se mu uzdraví žena i dítě. Když se sítař probudil, rozhodl se, že uposlechne. Vydal se do Žitavy, na trhu prodal své zboží, ke strženým penězům přidal groš, jenž našel cestou, a u řezbáře koupil sošku Panny Marie, jíž se pro její sličnost začalo později říkat Mater Formosa, Matka spanilá. Nebyla velká ani nová, na takové sítaři peníze nestačily, vlastně bylo štěstí, že si řezbářova žena na tuhle starou sošku usměvavé Madony s dítětem na ruce vůbec vzpomněla. Sítař se s ní vrátil zpátky a vložil ji do duté lípy, pod níž měl sen. Následujícího dne sem přivezl nemocnou ženu s dítětem a modlil se za jejich uzdravení. Předpověď andělů se vyplnila, ženě i dítěti se vrátilo ztracené zdraví.
Informace o zázraku se rychle šířila a k lípě začaly proudit davy poutníků, kteří t…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Český ráj