Také vždycky dlouho přemýšlíte, jak naplánovat prázdninovou trasu, když vyrážíte i s malými cestovateli? V Nizozemsku si hlavu moc lámat nemusíte. Atrakcí, které zajistí dětem zábavu, ale přitom jim poskytnou nenásilnou formou také zajímavé poučení, je tu skoro nepřeberně. Zoologické zahrady, akvária a delfinária, nejrůznější zábavní parky. Stačí si vybrat!

Zapomeňte na klece
Nejdivočejší zoo v Evropě! Nebojte se, to není varování, nýbrž lákadlo. V lese na okraji Apeldoornu žije ke třiceti druhům primátů, od poloopic k lidoopům. Bez plotů, bez mříží, dílem na ostrovech, z nichž se nikam dál nedostanou, dílem ve výbězích, odkud se mohou vydat do okolí, a pokud chtějí, ocitnou se přímo před vámi na cestě. Pak záleží jenom na opicích, zda dají přednost ústraní v korunách stromů nebo bližšímu průzkumu podivných zvyků a zvláštního chování svých nejvýše vyvinutých příbuzných. A zkoumat dovedou – žádný zip ani spona si před nimi nemůže být jistý, proto vám hned u vchodu doporučí, abyste si svá zavazadla odložili do skříněk v šatně.

Tahle zvláštní zoologická zahrada se jmenuje Apenheul a od jara do podzimu láká všechny milovníky zvířat svou jedinečností. Vznikla docela nenápadně skoro před 40 lety, po roce 1995 pak prošla rozsáhlými změnami směřujícími k jedinému – poskytnout chovaným primátům co nejpřirozenější prostředí a návštěvníkům umožnit jejich nerušené pozorování. Není třeba se bát, opice žijící trvale v kontaktu s lidmi jsou docela klidné, přátelské a neohrozí ani děti. Nejčastěji lze pozorovat z bezprostřední blízkosti drobné jihoamerické kotuly, kterých žije v parku více než stovka. Volně se ale pohybují i různé druhy drápkatých opiček rovněž z Jižní Ameriky, madagaskarští lemuři nebo magoti – jediné opice, které lze kromě severní Afriky potkat ve volné přírodě i v Evropě, konkrétně na Gibraltarské skále. Všechny větší a potenciálně nebezpečné druhy, tedy lidoopi (chovají tu gorily, orangutany a méně známé šimpanze bonobo) a mnohé, zejména větší opice (například chápani vlnatí, makakové lví, giboni či langurové), jsou od návštěvníků bezpečně odděleny vodními příkopy. A tak stačí respektovat pár jednoduchých pravidel – nejíst a nepít mimo vyhrazená místa, nedotýkat se zvířat, nekrmit je, nehonit je, nijak je k sobě nelákat – a nevšední zážitek může začít.

Za jeden den kolem světa
Zoologická zahrada Burgers´ v Arnhemu se pyšní nejrůznějšími prvenstvími už od svého vzniku. Když ji Johan Burgers v roce 1923 zakládal, inspiroval se Hagenbeckovým parkem v Hamburku a poprvé v Nizozemsku vystavil zvířata včetně velkých šelem v prostorných výbězích bez mříží. Roku 1969 tady byl otevřen první safari park na evropské pevnině, jenž se v době obrovského rozmachu osobních automobilů jako běžné součásti rodinné výbavy stal prvořadou atrakcí. Vydržel 19 let, než byl vjezd automobilům zakázán a areál se začal přebudovávat na expozici nesoucí sice stále název Safari, ale přístupnou už jen pěšky. Ve stejném roce 1988 byl otevřen první obří pavilon, jenž ztělesňoval nový a ve své době velmi novátorský směr, jímž se arnhemská zoo vydala a který z ní činí výjimečnou zahradu i dnes. Jde o tzv. ekologické expozice, které na velké ploše představují realistickou napodobeninu určitého přírodního prostředí i s jeho obyvateli. Postupně vzniklo těchto expozic šest – po první nazvané trochu zmatečně Buš (jde o ukázku tropického deštného lesa) následovaly Poušť, Safari, Oceán, Pavilon mangrovů a konečně v roce 2008 zatím nejnovější přírůstek Rimba, kde jsou umístěna větší zvířata z tropických lesů jihovýchodní Asie, která z prostorových a bezpečnostních důvodů nemohou být vystavena v Buši. Pavilony Buš, Oceán a Poušť jsou vzájemně propojeny, dřevěný chodník vedoucí expozicí Safari zase zastřešený, takže návštěva Burgers´ je příjemná i za méně příznivého počasí.

Kromě uvedených ekologických expozic má zoo i „klasickou“ část, v níž si zvláštní zmínku zaslouží především šimpanzi. Byl jim vyhrazen hektarový ostrov, kam byla roku 1971 vysazena ve spolupráci s utrechtskou univerzitou asi dvacetičlenná skupina těchto lidoopů. Ve své době šlo o pionýrský čin, neboť dříve se šimpanzi vystavovali vesměs jednotlivě, nanejvýš v páru či triu. Skupina, která je nepřetržitě předmětem rozsáhlého etologického výzkumu, se po počátečních problémech stabilizovala a vytvořila naprosto přirozenou tlupu otevírající návštěvníkům každý den pozoruhodné okno do svého sociálního života.

Tradice prvenství pokračuje v Arnhemu i v současnosti, a to v chovatelské i komerční oblasti. Vloni se podařilo v Oceánu poprvé v Evropě rozmnožit siby deskozubé, obří živorodé rejnoky, jejichž samice rodí po 10–12 měsících březosti jediné mládě vážící při narození kolem 2,5 kg. A v roce 2008 byla zoo v hlasování návštěvníků zvolena vůbec nejlepším cílem jednodenních výletů mezi všemi parky pro volný čas v celém Nizozemsku. V konkurenci, která zde v této oblasti panuje, je to úspěch převeliký.

Delfíni, sviňuchy, mroži a ti ostatní
Historické rybářské městečko a později významný hanzovní přístav Harderwijk na břehu Zuiderzee (dnes IJsselmeer) proslulo v minulosti lecčím, třeba univerzitou, kde studoval i zakladatel systematické biologie Carl Linné, nebo jako místo, kde se verbovala, shromažďovala a naloďovala nizozemská koloniální armáda – „stoka Evropy“ se mu v 19. stol. přezdívalo kvůli všem těm dobrodruhům, ztroskotancům, zločincům na útěku a oficírům, co se tu tehdy houfovali. Dnes tu po nich není ani památka, zato sem míří davy za pobavením a poučením úplně jiného druhu. Zdejší Dolfinarium je jedním z největších evropských parků seznamujících hlavně s mořskými savci a trochu taky s dalšími obyvateli slaných vod. Dá se tu prožít celý den, z něhož hlavně děti budou úplně nadšené. Čeká tu na ně devět různých představení, při nichž uvidí delfíny skákavé, sviňuchy obecné, několik druhů lachtanů, tuleně a dokonce i mrože, což je v celoevropském kontextu záležitost nebývalá. Kromě toho si sáhnou na rejnoka či žraloka, zažijí útok pirátů, vyzkouší si, zda dokážou zadržet dech stejně dlouho jako delfín (neříkejte jim, že jde o předem prohraný souboj), zahrají si na kapitána plachetnice, a když budou po velkých kamenech překonávat mělkou mořskou zátoku, seznámí se detailně s tím, jak vypadají nejrůznější krabi, langusty a jiní mořští korýši.

Dalším místem, které zase jinak představuje různé formy života v mořích a oceánech, je Oceanium, v roce 2001 otevřený obří pavilon, jenž je jednou z nejatraktivnějších částí rotterdamské zoologické zahrady. Před návštěvníky se tu otevírá podvodní svět od arktických po tropická moře, který obsahuje asi sedm milionů litrů vody, zahrnuje dva podvodní tunely a mnoho dalších nádrží, kromě toho ale i expozici věnovanou kytovcům a veřejnou laboratoř, kde se zájemci dozví nejrůznější podrobnosti ze zázemí unikátního pavilonu. I kdybyste spěchali, přinejmenším asijskou část vlastní zoo byste si po návštěvě Oceania neměli nechat ujít.

A aby byl výčet v této oblasti kompletní, musíme zmínit ještě alespoň dvě nizozemské zoologické zahrady. První je ve městě Emmen nedaleko hranic s Německem a bývá označována za jednu z nejmodernějších v Evropě. Návštěvníky tu uvítá nejprve netradiční expozice Biochron, seznamující s vývojem života na naší planetě, a za ní úžasná motýlí hala, tropický skleník o ploše více než 1000 m², kde se mezi keři a stromy třepotají stovky pestrobarevných motýlů. K dalším vrcholům patří největší chovné stádo indických slonů v Evropě, děti si určitě užijí obří hřiště Yucatán plné překvapení, koncipované ve stylu světa starých Mayů. Druhou zahradou je pak populární Artis, plným jménem Natura Artis Magistra, amsterodamská zoo s více než stosedmdesátiletou tradicí, v níž se snoubí dech historie, reprezentované starými stromy, padesátkou soch i několika dávnými budovami, s moderním chovatelským zařízením. I nadále spojovat vědu s uměním, znalosti s emocemi, a pokračovat tak v nejlepších tradicích osvícenství, jež ji zrodilo – to je hlavní motto této zoo.

Od utrpení k radosti
Jezdí tu vlaky, plují plachetnice, kola větrných mlýnů se otáčejí. Najdeme tu středověké domy zrcadlící se v grachtu, komplex nizozemského parlamentu v Haagu, kostely, zámky, polder s pasoucími se kravkami, sýrový trh v Alkmaaru. Všechno, co je typické pro Nizozemsko, do detailu propracované, jen pětadvacetkrát menší než ve skutečnosti. To je Madurodam, miniaturní město v haagské čtvrti Scheveningen, které láká malé i velké nejen k vlastní prohlídce zmenšeného Nizozemska, ale také na nejrůznější akce, jako jsou světelné a laserové show, dětské party, miniaturní popové koncerty nebo večeře s vraždou, kdy si účastníci při dobrém jídle procvičí mozkové buňky a zahrají na detektivy.

Park, který dnes rozdává radost a potěšení, přitom vznikl z bolesti a žalu. U jeho zrodu stály krátce po skončení druhé světové války tři osoby. Bep Boon-van der Starpová byla členkou Společnosti na podporu nizozemského studentského sanatoria, zařízení, jež od roku 1947 léčilo studenty trpící tuberkulózou a zároveň jim umožňovalo, aby podle možností pokračovali ve studiu. Inspirovala se anglickým miniaturním městečkem Bekonscot v Beaconsfieldu, od roku 1929 prvním svého druhu na světě, jež bylo tak úspěšné, že ze svého zisku pravidelně podporovalo londýnské nemocnice. Potřebovala však sponzora, který by podobný projekt v Nizozemsku financoval. Našla ho ve chvíli, kdy se seznámila s manžely Madurovými z nizozemského ostrova Curaçao v Karibském moři. Ti ztratili svého jediného syna George, jenž odjel před válkou studovat práva do Leidenu, po napadení Nizozemska nacisty bojoval v nizozemské armádě, přešel do podzemního hnutí odporu, byl zatčen a internován v koncentračním táboře Dachau, kde zemřel na tyfus v únoru 1945. Rodiče chtěli nechat vybudovat na počest svého syna památník a rozhodli se, že namísto klasického pomníku věnují prostředky na postavení miniaturního městečka. To bylo po Georgi Madurovi pojmenováno a od roku 1993 v něm stojí i replika jeho rodného domu z Willemstadu na Curaçau.

Madurodam byl otevřen v roce 1952 a tehdejší nizozemská královna Juliana učinila při té příležitosti velkorysé gesto, když souhlasila, aby se čtrnáctiletá korunní princezna Beatrix stala starostkou miniaturního městečka. Vydrželo jí to až do roku 1980, kdy sama usedla na nizozemský trůn. Od té doby volí starostu městská rada tvořená 25 vybranými žáky z okolních škol. Za více než půl století své existence se Madurodam skoro nezměnil, pouze se rozrostl o několik nových částí, z nichž je asi nejzajímavější kompletně zrenovovaná replika amsterodamského letiště Schiphol, otevřená v roce 2003. A nezměnilo se ani využití zisku z provozování tohoto parku. Tuberkulóza sice naštěstí přestala být rozšířenou chorobou a původní sanatorium bylo roku 1964 uzavřeno, nicméně myšlenka zůstala a získané prostředky dnes slouží na podporu různých sociálních a kulturních institucí pracujících s mládeží.

Z tobogánů do Pohádkového lesa
Mezi Haagem a Leidenem, kousek od obce Wassenaar, leží jiné z vyhledávaných center volného času – prázdninový a zábavní park Duinrell, který nabízí bazény, skluzavky a tobogány, sportovní hřiště, ale i nejrůznější další atrakce a také ubytování v bungalovech a chatách pro ty, kteří chtějí strávit delší dobu u moře, v krajině lesíků a písečných dun.

Ve stejném roce jako Madurodam otevřel své brány také zárodek jiného dnes velmi populárního parku – Efteling v Kaatsheuvelu nedaleko od Tilburgu. Původně tu bylo několik hřišť, kurty a Pohádkový les s výjevy z 10 pohádek. Postupně se však park začal rozrůstat a měnit v opravdový pohádkový ráj s desítkami atrakcí včetně horské a vodní dráhy, kolotočů, loutkového divadla, hradu Šípkové Růženky, výletu do kraje elfů a trollů či největšího strašidelného zámku v Evropě. Dnes má Efteling rovněž svá vlastní ubytovací zařízení, restaurace, obchody i golfové hřiště a každoročně ho navštíví přes tři miliony nadšených lidí – kouzelnému návratu do světa pohádek podlehnou snadno nejen děti, ale i jejich rodiče či prarodiče.

Další články z vydání o Nizozemsku zde