Posvátná hora Fudži je jedním z nejznámějších symbolů Japonska. Její jméno znají lidé na celém světě – a to i ti, co se jinak o Japonsko vůbec nezajímají. Pro svůj dokonale symetrický tvar a téměř trvale zasněžený vrchol, který vysoko vyčnívá nad okolí a je viditelný z velké dálky, se Fudži všeobecně řadí k nejkrásnějším horám světa.

Japoncům byl kult posvátných hor jako „očistného“ prostoru, kde se pozemská existence dotýká božství, velmi blízký od nejstarších dob. Horám a výstupům na posvátné hory jsou věnovány desítky básní ve stylu tanka ze 7. a 8. stol., shromážděných v proslulých sbírkách Manjóšú a Kokinšú. Vždy to ale jsou hory v kolébce japonské civilizace – v oblasti Jamato kolem Kjóta a Nary. Poutě na vrcholky těchto hor, které jsou však mnohem nižší než Fudži, konali často i císařové. Fudži začali Japonci uctívat o dost později, protože ještě v 8. stol. obývali oblast kolem Fudži a dnešního Tokia Ainové. Hlásí se k ní ve svých tradičních pověstech a tvrdí, že její jméno vzniklo z ainského slova fuči – babička, kterou prý hora připomíná svými bílými vlasy, tj. bílým vrcholkem. Když jsem se nedávno na ostrově Hokkaidó setkal s několika Ainy a ti mi vyjmenovávali, čím vším se proti nim podle jejich názoru provinili Japonci, uvedli na prvním místě to, že jim upírají přednostní právo na uctívání Fudži.

K Fudži se ale váže i mnoho japonských pověstí a legend. Šintoisté zde uctívají božstvo Konohanasakujahime ztělesněné v podobě krásné dívky, na jejíž pokyn na jaře rozkvétají sakury a která zároveň odrazuje sopku před erupcemi. Je jí zasvěceno několik svatyní na svazích hory i v jejím okolí. Stará pověst dále tvrdí, že Fudži vyrostla z úplné roviny před dávnými věky při obrovském zemětřesení a že tehdy zároveň vznikla na místě vzdáleném asi 400 km obrovská propast, která…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Japonsko