Japonsko sice dělí od České republiky mnoho tisíc kilometrů, přesto se u nás dlouhodobě těší velkému zájmu. Jsou zde tisíce specializovaných zájemců o čajový obřad, bojová umění, keramiku, dřevořezy či ikebanu. I v anketách, jakou zemi by lidé nejraději navštívili, se Japonsko objevuje vždy na jednom z předních míst…
Japonský císař Akihito je dnes jediným císařem na světě a dynastie, z níž pochází, je vůbec nejstarší vládnoucí monarchií. O úloze japonských císařů v minulosti i v moderní době se sice ve světě často mluví a píše, ale přesto ve spojení s nimi přežívá mnoho různých dezinformací…
Slovo samuraj je odvozeno od starého japonského výrazu saburau znamenajícího „střežit“, ale také „být v něčích službách“. Původně byli samurajové ozbrojenci ve službách dvorské šlechty, kteří střežili císařský palác. Později se toto označení vžilo pro všechny příslušníky vojenského stavu, pro něž bylo navíc typické, že se jejich chování v boji i v běžném životě řídilo zvláštními, přesně určenými zásadami…
O Tokiu se dnes často mluví jako o nejlidnatější městské aglomeraci na světě. Rozhodování o tom, komu patří pomyslná první příčka, není sice tak úplně jednoduché, ale v případě Tokia je titul zřejmě v dobrých rukou. Vnitřní město se statutem samostatné prefektury (obdoba našich krajů) má sice „jen“ 13 milionů obyvatel, ale v celé spádové oblasti žije asi 35–39 milionů lidí. Bydlení přímo v centru je nesmírně drahé, a tak statisíce lidí denně dojíždějí za prací i ze vzdálenosti kolem 50 km…
Jedním z nejzajímavějších a nejkrásnějších měst světa je nepochybně Kjóto. Je to také opravdová pokladnice historických památek: celkem sedmnáct objektů na jeho území bylo zařazeno na seznam Světového dědictví UNESCO…
Když přijede japonský turista do České republiky a projeví zájem o naše historické památky, zajedeme s ním na nějaký hrad či zámek. Když má chuť seznámit se s výtvarným uměním, zavedeme ho do umělecké galerie. V Japonsku je to trochu jinak. Když obdobný zájem projeví cizinec, skončí v obou případech v některém ze starobylých zahradních areálů…
Posvátná hora Fudži je jedním z nejznámějších symbolů Japonska. Její jméno znají lidé na celém světě – a to i ti, co se jinak o Japonsko vůbec nezajímají. Pro svůj dokonale symetrický tvar a téměř trvale zasněžený vrchol, který vysoko vyčnívá nad okolí a je viditelný z velké dálky, se Fudži všeobecně řadí k nejkrásnějším horám světa…
Kromě Kjóta je nejvýznamnějším historickým městem v Japonsku Nara. Byla hlavním městem a sídlem císařů v letech 710–740 a 745–784. Zachoval se v ní poměrně velký počet památek, jejichž význam přesahuje hranice země. O tom svědčí i to, že osm míst v Naře je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO. Letošní rok je pro Naru obzvlášť významný: město slaví 1300 let od svého založení a při této příležitosti se v něm koná řada nejrůznějších akcí…
O japonské Cestě čaje se na Západě nejčastěji mluví jako o „čajovém obřadu“. Není to zrovna šťastné řešení, protože v japonštině tvoří toto slovo znaky „čaj“ a „cesta“ (kromě „sadó“ se někdy vyslovuje také „čadó“). Podobně jako v mnoha jiných japonských „cestách“ (džúdó = cesta obratnosti, kjúdó = cesta luku, lukostřelba, šodó = cesta písma, kaligrafie atd.) to není pouhý rutinní rituál, ale především jedna z cest k dosažení pravého poznání ve smyslu zenového buddhismu. Zvládnutí Cesty čaje není jednorázovou záležitostí, ale celoživotním úkolem…
Japonci sice žijí na druhém konci zeměkoule, ale přesto nám dnes připadají určitě méně exotičtí než třeba obyvatelé Angoly, Bolívie nebo Havajských ostrovů. Zásluhu na tom jistě má vysoké zapojení Japonska do světové ekonomiky. Tradice kulturních styků je však ještě mnohem delší…
Málokterý turista, který přijíždí do Japonska, asi věří, že se někde setká s opravdovým živým samurajem a navíc v plné zbroji a na koni. A přece – není to tak nemožné. Stačí se vydat na některou z tradičních slavností jabusame, které se konají několikrát do roka na různých místech…
Ještě se dobře pamatuji na 80. léta, kdy v celém Československu nebyla jediná japonská restaurace. Konkrétní představu o tom, jak vypadají suši nebo jiná japonská jídla, bylo možno získat jen občas v nějaké televizní reportáži. Když jsem pak poprvé přijel do Japonska, čekalo na mne při seznamování s jednotlivými druhy japonských restaurací mnoho nečekaných překvapení, ale bylo to svým způsobem dobrodružství…
