Pochopit schizofrenii poválečného Berlína nejlépe pomohou historické fotografie Postupimského náměstí. Už jeho název je symbolický: připomíná konferenci o poválečné politice spojenců v Německu, která záhy přerostla v tzv. studenou válku. Tam, kde ještě ve 30. letech pulzovala nejrušnější dopravní křižovatka, zbyly jen trosky a po jejich odklizení zaplevelené území nikoho, kde se 40 let směli svobodně pohybovat jen králíci.
Kdysi se na Potsdamer Platz křížilo 40 linek městské dopravy: tramvaje, omnibusy a od roku 1902 i podzemní dráha U-Bahn. Nádraží pro dálkové trati bylo v provozu už od roku 1838! V roce 1924 tu instalovali semafor, snad dokonce první na kontinentu; měl ještě světla řazená horizontálně a jeho replika je k vidění dodnes.
Ještě o rok dříve se v domě zvaném Vox-Haus zrodilo první rozhlasové vysílání. Jako houby po dešti vyrůstaly ze země hotely, restaurace, obchodní domy, bary, kavárny a zábavní podniky, jež mohly směle konkurovat i těm pařížským. Kvetla tu i prostituce, jakkoli byla za císařství přísně zakázána. Zdejší atmosféru zachytil E. L. Kirchner na slavném obraze Potsdamer Platz z roku 1914.
To vše způli zničil spojenecký nálet za 2. světové války. Zbytek dokonala stavba 4 m vysoké betonové zdi, jejíž první část přeťala v noci z 12. na 13. srpna 1961 Berlín, aby lidem zabránila opouštět sovětský sektor, byť jen za prací. Srovnání obou systémů totiž nevycházelo ve prospěch socialismu. A tak byly nejprve vyklizeny a posléze zbořeny domy na východní straně zdi, kde vznikla 100 m široká nepřístupná zóna a v ní desetimetrový smrtící pruh, v němž jakýkoliv pokus o útěk zmařila střelba (počet zabitých se odhaduje na dvě stovky).
Západní strana náměstí byla sice po válce částečně obnovena, ale odtržením od života rovněž chátrala a stavby z ní postupně mizely. Jejich místo zaujaly vyhlídkové podesty a stánky s občerstvením a suvenýry, jak je autenticky zachytil Wim Wenders ve filmu Nebe nad Berlínem z roku 1987.
Údajná „ochranná hráz proti fašismu“ dosáhla délky 155 km, z čehož 43 km se klikatilo vnitřním městem. Zeď posilovalo 293 pozorovacích věží a 57 bunkrů. Přesto se mnoha vynalézavým lidem podařilo ji překonat, ať už vzdušnou cestou anebo podkopáním, jak dokládají rekonstrukce útěků v Muzeu zdi u slavného přechodu Checkpoint Charlie. Dnešní turistická atrakce bývala místem střetu kdysi spojeneckých, brzy však znepřátelených sektorů, kde proti sobě v říjnu 1961 stály americké a sovětské tanky a stačilo málo, aby se studená válka změnila v horkou.
První stavební oživení v těsné blízkosti zdi – ovšemže na západní straně – znamenala začátkem 60. let stavba Filha…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Berlín