Zatímco jinde ve Švédsku si lidé na výhody železnice už dávno zvykli, v Dalslandu o ni největší tamější města a obce začaly usilovat až na začátku minulého století. Do zapomenutého kraje měla přinést potřebný rozvoj, který se od vodní dopravy závislé na přírodních podmínkách nedal očekávat. Oblaka štiplavého kouře se nad půvabnou krajinou objevila poprvé v roce 1916, ale přesně za sedmdesát let vyjel na trať vlak poslední. Paradoxně se tak dráha stala nejslavnější až po svém zrušení.

Původní plán nevyšel. Železnice Dal Västra Värmlands Järnväg spojující Mellerund na jihu s Arnikou na severu se po celou dobu své existence potýkala s provozními problémy i nízkým využitím. Když byla uzavřena, města Mellerund a Bengtsfors založila Nadaci DVVJ, jež začala trať využívat pro turistické účely. Na úseku mezi Mellerundem a Bengtsforsem jezdí v letní sezoně historické žlutooranžové motorové vozy s nápadně velkou radlicí na odhrnování sněhu. Výhledy z oken vagonu, zvláště v místech, kde trať vede po vyvýšených náspech, jsou opravdu úžasné. Někde se vedle trati leskne hladina jezera Laxsjön, jinde se podél ní vine Dalslandský kanál, vodní cesta vybudovaná v 60. letech 19. století z popudu majitelů železáren, které vyrostly u řeky Upperud. O století později nad vodní dopravou zvítězila železniční a silniční konkurence, před definitivním uzavřením plavebních komor ale toto skvělé technické dílo opět zachránili turisté. Kanál spojuje labyrint velkých a malých jezer a idylických meandrujících řek. Z jeho celkové délky 254 km bylo nutné prokopat pouze 10 km. Nejzajímavější technické dílo se nachází v Håverudu, kde se na jednom místě v různých výškách křižují řeka, silniční most, akvadukt a železniční most na trati Mellerund – Bengtsfors. Kanál využívají výletní lodě, ale také kajakáři a kanoisté.

Severnější, o něco delší část původní trati mezi městy Bengtsfors a Årjang nabízí stejně atraktivní okolí, k němuž ale máte mnohem bl…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švédsko