Nobelova závěť šokovala. Rok před svou smrtí se rozhodl naložit se svým majetkem, jenž na tu dobu představoval obrovských 33 milionů švédských korun, vskutku netradičně. Na svou rodinu, přátele a spolupracovníky sice nezapomněl, ale převážnou část svého jmění odkázal fondu, a to se nelíbilo některým jeho blízkým. Protestovala například i Královská akademie věd, která měla rozhodovat o udělení ceny v oborech fyziky a chemie. Tvrdila, že má důležitější věci na práci, než rozdělovat peníze mezi vědce, a chtěla se svého úkolu vzdát. Nobel v závěti dále určil, že laureáty ceny za významný počin ve fyziologii či lékařství bude vybírat Karolinský institut a za literaturu Akademie umění ve Stockholmu. Cenu za mír svěřil norskému parlamentu, který pro tento účel volí pětičlenný výbor.

„Experimentování jsem měl v genech,“ vypráví v Nobelově muzeu ve městě Karlskoga muž s vysokým čelem, vlasy sčesanými dozadu a plnovousem, nápadně podobný Alfredu Nobelovi. Hraje roli velkého vynálezce a provází nás domem, kde Nobel žil poslední dva roky života, pokud trávil čas ve Švédsku.

Alfred Nobel se narodil 21. října 1833 ve Stockholmu v rodině technických talentů. Vynálezy jeho podnikavého otce vzbudily zájem ruského ministerstva obrany, a tak spolu se třemi bratry pobýval podstatnou část svého dětství a mládí v Petrohradě. Tam získal skvělé vzdělání v přírodních vědách a jazycích, takže hovořil plynně švédsky, rusky, francouzsky, anglicky a německy. Miloval také literaturu, což ho možná přivedlo k tomu, že ji zařadil mezi oceňované obory. „Z přírodních věd jsem si nejvíce oblíbil chemii, chemické experimenty mě doslova fascinovaly. A když jsem pak na studijní cestě ve Francii potkal italského vědce Ascania Sombrera, vynálezce nitroglycerinu, bylo rozhodnuto.“

Tato látka Nobela okamžitě zaujala a po návratu do Švédska začal s otcem zkoumat, jak by bylo možné využít jejích výbušných vlastností při stavebních pracích. Nitroglycerin půso…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švédsko