Olomoucko-pražské dráze, dokončené již v roce 1845. Původně zde vlaky nezastavovaly; zastávka se v jízdních řádech objevila až v druhé polovině 40. let 20. století, ale ani po jejím vzniku zde asi nikdy nenastupovaly či nevystupovaly davy lidí. Zato tudy projely statisíce vlaků – Bezpráví totiž leží mezi Brandýsem a Ústím nad Orlicí na hlavní trati, tvořící součást prvního tranzitního železničního koridoru, po kterém jezdí vlaky z Berlína přes Drážďany, Prahu a Brno do Vídně. Současně však tato trať rovněž spojuje třeba Prahu s Olomoucí a Ostravou, nebo Plzeň s Přerovem a Žilinou. Ano, železná dráha, klikatící se v těchto místech malebným údolím Tiché Orlice, je nejdůležitější železniční tratí v celé republice a její význam především pro dálkovou dopravu stále vzrůstá. Paradoxně však právě tento úsek zůstal jedním z mála, kterého se výstavba koridorů zatím nedotkla. Příčinou je skutečnost, že jde z hlediska ochrany přírody a krajiny o mimořádně cenné území, nezkažené žádnou silnicí ani nevzhlednými stavbami. Ale dvoukolejná trať do tohoto prostředí naprosto přirozeně zapadá, a patří sem nepochybně i původní strážní domky.
Určitou daní za idylický poklid těchto míst je skutečnost, že vlaky zde musejí hodně zpomalit, aby bez problémů projely ostrými oblouky, projektovanými ještě v dávných časech průkopníků staveb našich železnic. Najít citlivé technické řešení, které by umožnilo odstranit toto úzké hrdlo a zároveň nepoškodilo krajinu a přírodu, proto není vůbec lehké. Ještě asi pár let potrvá, než se bagry zakousnou do úbočí okolních strání a než tunely provrtají kopce podobným způsobem, jako na jiných místech železničních koridorů. A proto máte zatím čas nasednout v Chocni nebo v Ústí nad Orlicí do osobního vlaku Českých drah, který po pár kilometrech jízdy zastaví v Bezpráví. V létě se můžete vykoupat v chladivé, líně plynoucí řece, v zimě vyrazit na běžkách podél tratě nebo po červené turistické značce spojující Choceň s Ústím nad Orlicí. 
Nejkrásnější je však okolí Bezpráví na podzim, kdy listí stromů hýří všemi barvami a příroda už tuší, že se bude muset brzy uložit k zimnímu spánku. Ke spánku, rušenému jen klapotem ocelových kol na stycích kolejnic a občasným houkáním vlaků před přejezdy polních cest. Jednou možná i tyto zvuky utichnou, trať povede jinudy a vy už se při pohledu z okna jedoucího vlaku těmito místy nepokocháte. Jen název zastávky Bezpráví, přeložené na jiné místo, bude napovídat, kde máte vystoupit.
Petr Hoffman