Hlavním městem regionu Apulie je Bari. Fascinující metropole s více než 300 000 obyvatel má dvě tváře. Hradbami obklopené staré město („città vecchia“) na malém poloostrově vybíhajícím do Jaderského moře, s úzkými křivolakými uličkami a spoustou památek, a kolem moderní část s bulváry a luxusními nákupními ulicemi křížícími se v pravých úhlech, s paláci a divadly, tradičně označovaná jako „borgo murattiano“.
Uvnitř starého města stojí nejvýznamnější stavba v Bari, bazilika sv. Mikuláše Divotvůrce (San Nicola Taumaturgo). Kostel byl postaven v letech 1087–1106 speciálně pro relikvie tohoto světce, které sem byly převezeny z Myry v dnešním Turecku, a je významným poutním místem pro římskokatolické i pravoslavné křesťany. Bazilika je vynikajícím příkladem románsko-apulijské architektury 12. stol. a sloužila jako vzor pro řadu pozdějších náboženských staveb v regionu. Jednoduché západní průčelí, v němž vyniká bohatě zdobený Lví portál, střeží po stranách dvě mohutné věže. Nejcennějším uměleckou památkou v interiéru je cattedra di Elia, biskupský trůn první zdejšího arcibiskupa Eliáše z konce 11. stol., jedno z největších románských sochařských děl v jižní Itálii. Za pozornost stojí i Vivariniho Madona z 15. stol. a bohatě dekorovaný pozlacený strop hlavní lodi. Největší duchovní poklad je uložen v podzemní kryptě: Relikvie sv. Mikuláše byly v roce 1087 na pokyn místních církevních i městských hodnostářů ukradeny z Myry, jež byla tehdy už pod vládou Saracénů. Jména 70 účastníků této dobrodružné expedice jsou vypsána na pamětní desce zasazené do vnější stěny baziliky. Tato pamětní deska tam není jediná, další připomíná návštěvu ruského prezidenta Putina, který při té příležitosti předal bazilice velkou bronzovou sochu světce, jež stojí v jednom rohu rozlehlého nádvoří.
Sv. Mikuláš patří k nejuctívanějším světcům západního i východního křesťanství. Jeho ostatky proto byly velmi cennou relikvií a Bari jim po celá staletí vděčí za svou slávu a blahobyt. Jde o jedno z mála poutních míst, které je velmi populární zároveň mezi katolíky i pravoslavnými křesťany, vždyť sv. Mikuláš je mj. patronem Ruska. Nejproslulejší náboženskou událostí v Bari je pouť sv. Mikuláše 9. května, v den, kdy jeho ostatky dorazily do Bari. Při této příležitosti, o které podrobně píšeme v samostatném článku, míří do Bari poutníci z celého světa, velmi hojně jsou zastoupeni právě pravoslavní věřící ze zemí bývalého Sovětského svazu.
Ve stáncích kolem baziliky se prodávají kromě nejrůznějších medailonků a jiných devocionálií také ampulky a malované lahvičky, které obsahují posvátnou manu, tekutina, která údajně vytéká z relikvií světce. Věřící tvrdí, že ampule s manou je jakýmsi talismanem, dodává útěchu a chrání proti neštěstí a nemocím. V Bari jde o jeden z nejoblíbenějších suvenýrů.
Další vynikající památkou apulijského románského slohu je katedrála San Sabino, rovněž z 11. stol. Jejímu prostému bílému průčelí dominuje nápadná, jemně zdobená rozeta. Trojlodní interiér s mezilodními arkádami, emporami nad bočními loděmi a dřevěným stropem dýchá velmi působivou středověkou atmosférou. V kryptě, kde jsou uloženy relikvie sv. Sabina, biskupa z Canosy, najdeme také velmi uctívanou ikonu Madony Odegitrii, která byla podle legendy dovezena do Bari v 8. stol. z Byzance.
Na jihozápadním okraji starého města stojí mohutný normansko-štaufský hrad z 12. stol., který je přístupný pro veřejnost a pořádají se v něm různé výstavy. Od něj můžeme vyrazit do spleti dlážděných uliček, schodišť, malebných náměstí, průchodů a dvorků, středověkých domů a kostelů, kde se dá bloumat celé hodiny. V úzkých uličkách si hrají děti, na zápraží domů sedí hospodyňky hnětoucí těsto na zdejší typické těstoviny orecchiette, všude se vaří, otevřenými dveřmi proudí ven přes korálkové závěsy kořeněné vůně a s nimi i zvuk právě vysílaného televizního seriálu i temperamentních rodinných rozprav. Mladý muž vytahuje kladkou košík se zeleninou na balkon do druhého patra, přes ulici jsou nataženy šňůry, na nichž visí prádlo. Občas máme pocit, jako bychom omylem vešli k někomu do obýváku.
Staré Bari je pastvou nejen pro oči, ale i pro chuťové pohárky. Tady je panificio (pekárna), kde nám ohřejí slavnou focacciu barese, na rohu stojí stánek se smaženými hranolky z polenty sgagliozze, vedle nabízí salumeria (lahůdkářství) lahodné sýry a klobásky ideální ke sklence vína, následuje gelateria (zmrzlinářství).
Na Piazza Mercantile, nejstarším a nejtypičtějším náměstí starého města, stojí Palazzo del Sedile, někdejší radnice z roku 1543 s hodinovou věží, která v minulosti sloužila i jako cechovní dům a první veřejné divadlo ve městě. Druhé patro budovy má podobu renesanční lodžie s římsou zdobenou alegorickými ženskými postavami a bustami římských císařů, symbolizujících concordia civium neboli svornost občanů. Dole, uprostřed náměstí, ji reprezentuje colonna infame – pranýř z 16. stol. Latinský nápis custos iustitie tvrdí, že byl „strážcem spravedlnosti“.
Staré Bari ale není pouze lidovou čtvrtí se starými kostely a rozpadajícími se vchody domů, která kontrastuje s velkolepostí a bohatstvím sousedního Murattiana. Vždyť Bari bylo po staletí bohatým městem, takže mělo i svou bohatou část s honosnými patricijskými paláci ze 17.–18. stol. s nádhernými portály a elegantními nádvořími. Z Piazza dell’Odegitria poblíž katedrály vede ulička ke krásnému renesančnímu paláci, v němž je dnes umístěno Museo Civico, městské muzeum. Poblíž stojí Palazzo Simi a o pár kroků dál na malém náměstí Palazzo Efrem s impozantním portálem z 18. stol. a elegantním atriem s bujně kvetoucími ibišky a oleandry ve všech možných barvách. Další zajímavý palác najdeme za legendárním obloukem s balkonem z 16. stol. (Arco delle Meraviglie), který se klene přes uličku mezi dvěma domy a podle legendy byl postaven během jediné noci, aby umožnil přechod z okna do okna milenecké dvojici, jakési apulijské obdobě Romea a Julie.
Relikvie sv. Mikuláše udělaly z Bari důležitou zastávku poutníků na poutní trase Via Francigena, která vedla z Anglie do Říma, odkud pokračovala k jihu do Santa Maria di Leuca a dále do Svaté země. Dnešní ulicí Strada Palazzo di Città, kudy vedla poutní cesta a která spojuje Piazza Mercantile s bazilikou sv. Mikuláše, prošly během staletí miliony věřících. V ulici stojí ty nejkrásnější patricijské domy. Palazzo Zizzi z první poloviny 15. stol. má středověkou dispozici, ale již renesanční portál, který zdobí latinský epigraf a basreliéfy, na nichž jsou zobrazeni mytičtí zakladatelé města Japige a Barione. Průčelí paláce D’Amelj z 18. stol. zdobí obraz Panny Marie (Madonna del Lume), který sem byl přenesen z jezuitského kostela po zrušení tohoto řádu.
Jenom několik minut chůze dělí staré město od rušného moderního centra Murattiano. Nové město, postavené z iniciativy Francouze Joachima Murata, Napoleonova švagra a v letech 1808–1815 neapolského krále, má ulice nalinkované jako podle pravítka, centrální park, široké bulváry s muzei, paláci, divadly a dalšími nespočetnými výstavnými budovami. Doslova na vodě, v malém zálivu starého přístavu, stojí secesní Teatro Margherita z počátku 20. stol., v němž bylo po dlouhé rekonstrukci otevřeno muzeum současného umění. Největší sbírku umění ve městě, od středověkého k modernímu, prezentuje Pinacoteca Metropolitana Corrado Giaquinto v elegantním Palazzo della Città Metropolitana.
Divadlo Petruzzelli na elegantní třídě Corso Cavour patří spolu s milánskou Scalou a neapolským divadlem San Carlo k největším operním budovám v Itálii. Za divadlem stojí jedna z nejokázalejších staveb ve městě, Palazzo dell’Acquedotto Pugliese s muzeem apulijského akvaduktu. Palác postavený za Mussoliniho v roce 1932 v neorománském slohu je dílem římského umělce a architekta Duilia Cambellottiho. Jeho jedinečným tématem, které se prezentuje v exteriéru i interiérech budovy, je voda – jak přivést vodu do Apulie, jak zúrodnit tradičně neúrodnou půdu a zlepšit životní podmínky obyvatel. Architekt pracoval s místními tradicemi, což se odráží nejen v použitých materiálech, ale také v mnoha stylistických a dekorativních vzorech inspirovaných nejznámějšími architektonickými památkami v regionu.
Další články z vydání o Apulii naleznete zde