Výš než většina českých rozhleden leží v 1143 metrech nad mořem město Ávila. Nevyčnívá však na kopci, ale rozkládá se na širé kastilské mesetě, a tak vám jeho nadmořská výška ani nepřijde – pokud tam však nejste v zimě a nefučí ledový vichr z pohoří Gredos, které městu tvoří mohutnou kulisu fascinující nejen filmaře.
Město založilo svůj současný turistický ruch na mohutných středověkých hradbách a na osobnosti sv. Terezie z Ávily, která je pro mnohé středověkou Madonou. Jezdí za ní i skupinky Japonců, jen tak na skok z Madridu, jako by byla jejich národní patronkou. A usilovně fotí nejen hradby, ale i prst sv. Terezie a její vlastnoruční podpis na přívěsku.
Ávila, ležící severozápadně od Madridu a vzdálená pouhou hodinku vlakem z nádraží Atocha, je město průzračného nebe, ostrého vzduchu, mrazivých rán a platonických lásek. Ta nejoduševnělejší a nejzáhadnější se odehrála v 16. stol. mezi sv. Terezií a sv. Janem od Kříže (San Juan de la Cruz). Co se opravdu stalo mezi skoro padesátiletou Terezou a o 27 let mladším Janem, to se už nikdy nedozvíme. V každém případě oba předběhli svoji dobu a položili základ španělské milostné poezii a mystice v době, kdy se ve Španělsku začala rozpínat inkvizice. Jejich tajemství zůstává navždy ukryto za hradbami o délce dva a půl kilometru, které obepínají celé město, kde se zastavil čas.
Ve Španělsku se městské hradby dochovaly na mnoha místech a ty ávilské určitě nepatří k nejstarším. Dodnes se vede spor o jejich datování. Někteří historikové tvrdí, že jejich stavební počátek sahá až do 11. stol. Nicméně z jednoho historického dokumentu víme, že ještě v roce 1183 se na nich pracovalo a na jejich stavbě se podílely určitým způsobem všechny vrstvy obyvatelstva. Šlechtici jezdili kolem hradeb na koních a hlídali přístupy do města, měšťané hlídkovali na cimbuří, rolníci čistili příkopy a přinášeli materiál a Maurové zedničili. Zapojeni byli i židé, kteří dodávali železo na řetězy. Dokonce i katedrála tvoří součást tohoto unikátního opevnění s mnoha baštami, které cení svá cimbuří v mudéjarském stylu na kolemjdoucí. Je jich neuvěřitelných 87 a dosahují výšky až 12 m. Fakt, že hradby prakticky nikdy nesehrály nějakou významnou obrannou roli, neboť město nebylo nikdy obléháno, nevadí. Snad díky tomu se dožily úctyhodného věku v tak dobrém stavu a jsou dnes nejlépe zachovalými středověkými hradbami na světě. Vždyť se také staly jedním z hlavních důvodů zápisu Ávily na seznam Světového dědictví UNESCO v roce 1985. Nádherná kulisa okolních hor tvořících jakousi další, přírodní hradbu, tvoří s městem jeden celek a přispívá k jeho výjimečnosti.
Po hradbách se můžete procházet a kochat se kastilskou mesetou. I milovníci historie a architektury si přijdou na své, neboť o hradbách se říká, že jsou „kamennou knihovnou historie města“. Při jejich výstavbě byl totiž použit jakýkoli stavebně využitelný materiál, který byl zrovna po ruce – včetně třeba římských pohřebních stél i s nápisy a otvory pro urny, ale také slavných symbolů keltsko-iberského kmene Vetonů. Ti se v okolní mesetě usadili před dvěma a půl tisíci lety a zanechali nám tu zdánlivě jednoduchý hlavolam v podobě verracos, kamenných soch znázorňujících kance či malé býčky. Rozesety jsou po celém kraji a staly se symbolem města.
Stejně jako kdysi ve středověku, i dnes můžete vstoupit do města jednou z devíti bran, které postupně v městském opevnění vznikly. Na rozdíl od minulosti ale dnes nemusíte platit daň z toho, co s sebou právě přinášíte. Platidlem bývalo dříve leccos, hlavně však zrní a mouka. Brána řečená Moučná existuje dodnes, i když v průběhu času měnila svůj vzhled i název. V jejím nitru je dnes informační kancelář a vstup na hradby. Právě zde se platívala cla a až do 19. stol. se tu uchovávala speciální nádobka, jakási odměrka na daň ze zrna. Co se do ní vešlo, to zabavil erár.
Historie města je spojena se jménem sv. Terezie z Ávily, nazývané též sv. Terezie od Ježíše (Santa Teresa de Jesús). Od 15. října (svátek sv. Terezie) 2017 do 15. října 2018 proběhl první jubilejní rok sv. Terezie vyhlášený papežem. Další začne až 15. října 2023, kdy opět připadn…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Španělsko – památky UNESCO 2