Romantická představa o Něvském prospektu jako tepně velkoměsta, po níž se prohánějí bryčky a odpoledne se tam procházejí paničky se slunečníky v nažehlených šatech, už dávno vzala za své. Z klasické literatury známe tuto proslulou třídu jako místo, kde důstojníci kupovali osudové soubojové pistole, městská chudina čekávala na uklízeče z cukráren a restaurací, až jim na ulici vyhodí okoralé zbytky, a kde se to po poledni hemžilo vychovateli a guvernantkami s jejich svěřenci.
Bryčky dnes nahradily automobily s koňmi schovanými pod kapotou. Několikaproudá silnice, přes kterou je kvůli hustému provozu těžké přejít na druhou stranu, má ke starosvětskému obrazu místa jako stvořeného k odpoledním vycházkám opravdu daleko. Luxusní obchody a restaurace tu lze pochopitelně najít i nyní, ale pomíjivým módním trendům odolávají jen nesčetné památky, na které může turista při cestě po Něvském narazit. Téměř pět kilometrů dlouhý prospekt, který měří v nejširším místě 60 m a v nejužším 25 m, protínají tři vodní cesty – řeka Mojka, kanál Gribojedova a řeka Fontanka.
Proslulá třída vznikla jako spojnice Admirality, administrativního a politického středu města, s centrem duchovním, klášterem Alexandra Něvského. Začala se stavět v roce 1711 současně z obou stran. Ve směru od Admirality ji budovali švédští zajatci, od kláštera pak mniši. Silnice měla tato dvě místa spojit v podobě přímky. Pracovní čety se setkaly na dnešním náměstí Povstání, nebylo to však rozhodně shledání radostné. Zjistilo se totiž, že se zřejmě kvůli chybným výpočtům na obou stranách jedna část ulice výrazně odklání od plánované trasy. Uvážíme-li nepříliš idylické vztahy mezi Petrem I. a církví, lze uvěřit legendám, podle nichž car veškerou vinu svalil na mnichy. V místě, kde se ulice láme, je nechal pro výstrahu zmrskat a údajně osobně přihlížel exekuci.
Od Admirality směrem k řece Mojce si Něvský prospekt zachovává svou původní šířku. Následující úsek vybudovaný ve 30. letech 18. století začíná nabývat rozměrů, které jej řadí mezi nejširších třídy v Evropě. To mimo jiné umožnilo postavit rozsáhlé šlechtické komplexy jako Stroganovský nebo Aničkovův palác. Rozšiřování Něvského prospektu souviselo s velkými požáry v období vlády Anny Ivanovny, kdy nebylo výjimkou, že vyhořely celé čtvrti dřevěných domů.
Rozsáhlý Stroganovský palác je jednou z nejstarších staveb na Něvském prospektu – vznikl v letech 1752–1754. Architekt Francesco Bartol…