Na severním konci vyhledávaného podhorského letoviska Sinaia stojí kousek od sebe dva zámky spojené s rumunskou královskou rodinou, ale také s českým architektem Karlem Límanem.
Peleș byl ve své původní podobě, jež byla dílem německého architekta Johanna Schultze a uměleckého truhláře Martina Stöhra, jednopatrovým horským zámečkem ve stylu německé neorenesance. Roku 1894 se ale král Carol I. rozhodl, že ho dá přestavět a rozšířit, aby lépe vyhovoval své reprezentativní funkci. Zároveň nechal postavit různé hospodářské budovy a také rezidenci pro mladého nástupníka trůnu, svého synovce Ferdinanda I., a jeho manželku Marii. Francouzský architekt André Lecomte du Noüy, který pro královskou rodinu již také pracoval a byl s ní ve vztazích velmi přátelských (sám měl na zámku vlastní pokoj), jim doporučil svého mladého spolupracovníka Karla Zdeňka Límana.
Tento Čech z Mladé Boleslavi započal svou kariéru architekta ve slavném vídeňském ateliéru Fellner & Helmer. Odsud se přesunul do Bukurešti, kde byl zaměstnán na ministerstvu kultury a veřejného vzdělávání. Pod vedením du Noüye se podílel na rekonstrukci kostelů sv. Mikuláše a Tří Hierarchů v Jasech. V roce 1894 přešel do královských služeb a o 10 let později se stal vedoucím královské architektonické kanceláře. V této funkci setrval až do své smrti v roce 1929. Kromě zámků Peleș a Pelișor je také autorem několika úprav bukurešťského královského paláce Cotroceni (dnes oficiální rezidence rumunského prezidenta) a přestavby středověkého hradu Bran. Ten je dnes nejnavštěvovanější památkou v Rumunsku a zámek Peleș je v tomto žebříčku hned za ním. Karel Zdeněk Líman byl mistrem citlivých úprav staré architektury, dokázal usmířit rozdílné požadavky všech členů královské rodiny a dospět k jejich harmonickému propojení. Králové Carol I. i Ferdinand I. byli spíše konzervativní a chtěli, aby architektura reprezentativních objektů odkazovala k německé minulosti jejich rodu. Oba však měli docela excentrické manželky s uměleckými ambicemi a někdy i trochu výstředními přáními.
Královna Alžběta (manželka Carola I.) publikovala pod uměleckým pseudonymem Carmen Sylva poezii i prózu, překládala rumunské básně do svého mateřského německého jazyka, spolupracovala s předními rumunskými umělci a některé z nich také finančně podporovala. Značná část těchto aktivit měla za cíl propagovat Rumunsko v zahraničí, zejména v Německu. Proto sepsala např. Pelešské povídky, sbírku pověstí ze Sinaie a okolí. Královna také ráda malovala, vytvářela bohatě iluminované rukopisy a samozřejmě milovala hudbu. V roce 1898 se seznámila s tehdy sedmnáctiletým Georgem Enescuem, ze kterého se měl brzy stát světoznámý hudební skladatel, houslista a dirigent. Královna, která záhy přišla o své jediné dítě (princezna Maria zemřela v pouhých třech letech na spálu), nazývala Enesca dítětem své duše, věnovala mu drahocenné housle Amati a až do vypuknutí 1. sv. války ho zvala každé léto do Sinaie. Hudební salony v zámku Peleș byly častými svědky společného koncertování Enescua a královny Alžběty, která mladého houslistu doprovázela na klavír. George Enescu si Sinaiu zamiloval a o mnoho let později si zde také postavil vilu, která je dnes přístupná veřejnosti a rozhodně stojí za vidění.
Jako nástupce Carola I. na rumunském trůnu byl uznán jeho synovec Ferdinand Hohenzollern-Sigmaringen. Ještě jako korunní princ se oženil s vnučkou anglické královny Viktorie, Marií Edinburskou. Mezi královnou Alžbětou a korunní princeznou Marií panovala značná rivalita. Také Marie psala a publikovala knihy, reprezentovala mladé království v zahraničí a záhy si získala i srdce obyčejných Rumunů. I ona měla výtvarný talent, kterému popouštěla uzdu zejména, pokud šlo o zařizování a výzdobu míst, kde pobývala. Mladé princezně se interiéry královského paláce v Bukurešti i zámku Peleș zdály zoufale nemoderní a těžkopádné. Právě tehdy našla spřízněnou duši v Límanovi. Některé z interiérů navrhovala spolu s ním a kreslila skici nábytku, kterým měly být zařízeny. Preferovala secesi a interiéry inspirované různými cizími kulturami: například v byzantském, norském či keltském stylu. Líman vycházel jejím rozmarům naprosto vstříc, takže v parku u Peleșe a Pelișoru jí postavil například dům na stromě, zvaný Princeznino hnízdo, který bohužel shořel už za 1. sv. války…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Rumunsko