Klášter Teplá patří k bezmála třiceti velkým klášterům, které se na mapě Čech objevily během 12. století, jako jediný z nich ale zřejmě za svou existenci vděčí náhodě. Uvěříme-li jedné verzi prastarého příběhu, musíme dokonce připustit, že jeho vznik zapříčinilo docela obyčejné lidské selhání, strach suchozemce z neznámého přírodního živlu. Tím suchozemcem byl český velmož Hroznata, jenž se měl zúčastnit třetí křížové výpravy, který prý ale ještě před vyplutím od italských břehů zpanikařil při pohledu na rozbouřené moře a na loď už nevstoupil.
I když skutečný důvod Hroznatovy neúčasti na křižáckém tažení byl zřejmě jiný, podstatný byl jeho následný slib papeži, že svou absenci vynahradí církvi založením kláštera. Slib začal plnit již po dvou letech, v roce 1193, kdy zahájil stavební práce v blízkosti osady Teplá, na území, které obdržel od panovníka jako odměnu za svou dřívější dlouholetou službu při strážení české západní hranice. Do nového kláštera povolal premonstrátské řeholníky z pražského Strahova, po nějaké době však do řádu také vstoupil a odkázal mu veškerý svůj movitý i nemovitý majetek.
Hroznata měl pohnutý osud – předčasně mu zemřela manželka i jediný syn, a nakonec předčasně zemřel i on sám, když byl při inspekční cestě zajat a uvězněn loupeživými rytíři. Navzdory krutému zacházení zůstal věrný svým zásadám a nepřipustil, aby za něj tepelský opat zaplatil požadované výkupné. Oslaben těžkou nemocí potom skonal ve vězení 14. července 1217. Hroznatovo tělo řeholníci vykoupili a pohřbili v klášterním chrámu; k jeho osobě věřící po staletí vzhlíželi jako k mučedníkovi. V roce 1897 byl Hroznata blahořečen a o sto let později prohlášen za patrona plzeňské diecéze.
Osud zakladatele jakoby předznamenal i osud samotného kláštera – také o tom lze říci, že byl pohnutý. Od počátku své více než osmisetleté existence měl klášter klíčový význam pro duchovní, kulturní i hospodářský rozvoj tepelského kraje, vedle hvězdných období a okamžiků však v jeho minulosti nechybělo ani plno drastických událostí a dramatických zvratů. Několikrát vyhořel, mnohokrát byl vypleněn i pobořen, a na sklonku 14. století dokonce klášterní osazenstvo podlehlo morové epidemii. Tehdy museli být do Teplé povoláni něm…