Před mnoha miliony let, v průběhu mladších třetihor a části čtvrtohor, došlo na území dnešního Turecka k mohutné vulkanické činnosti. Při ní se vytvořil dlouhý řetězec sopek, který protíná celou zemi od západu k východu. Největší a nepochybně i nejznámější je biblická hora Ararat. V posledních letech však začínají turisté objevovat krásu i dalších vyhaslých vulkánů.
Jedním z nich je unikátní kráter s podivným názvem Meke, který se nachází uprostřed Turecka, v samém srdci nehostinné Anatolské náhorní plošiny, poblíž městečka Karapinar. Zajímavý vulkanický kužel s dobře vyvinutým kráterem, který můžeme přirovnat ke světově proslulému parazitickému kuželu americké oblasti Kráter Labe. Přesto se o ní zatím kupodivu nenajdete v žádném bedekru ani zmínku!
Kráter Meke je výtvorem dávné přírodní katastrofy. Při obrovské sopečné erupci koncem třetihor se zcela vyprázdnil magmatický krb a následně došlo k propadnutí vrcholu mohutné sopky, a tak vznikl kráter o průměru necelých dvou kilometrů, který označujeme jako kaldera. Dešťová voda stahující se do deprese, sirné sopečné plyny a vysrážené soli přispěly k vytvoření sirného kráterového jezera. Následně došlo k menší erupci při níž byly vyvrženy jen pyroklastické materiály (sopečný popel, lepily a pumy), které vytvořily šedesát metrů vysoký parazitický kužel a několik menších ostrůvků. Při obrovské erupci vychrlila sopka veškerou lávu a celá hora se následně zhroutila sama do sebe. Vznikla tak rozlehlá kaldera – oválná propast o průměru necelých dvou kilometrů, jejíž dno časem zaplnila voda. Později vyrostl uprostřed sirného jezírka mladší sopečný kužel a popel z jeho erupcí vytvořil několik malých ostrůvků.
Malebný sopečný tvar ležící uprostřed vyprahlé pouštní krajiny působí neskutečným dojmem. Pohled na něj se člověku neomrzí za celý den, neboť z každé světové strany a v každou denní dobu vypadá trochu jinak. Sopečné vyvrženiny dávají kráteru rezavohnědou až nafialověloubarvu. Jeho povrch místy prorůstají houževnaté ostnaté stepní rostliny, jejichž květy jej na jaře na krátko zbarví úplně do žluta. Po přebrodění jezírka lze poměrně snadno vylézt na vrchol, odkud je úžasný panoramatický výhled na bizarní sopečné vrcholky v okolí.
Nepříliš hluboké kráterové jezero je téměř bez života a jeho hladinu místy pokrývá pěna silně páchnoucích sraženin síry. Rákosí, které ho na několika místech lemuje, je však kupodivu hnízdištěm mnoha druhů vodního ptactva. V jezeře se není možné utopit, neboť jeho voda má vysoký obsah soli a nadnáší. Místní lidé přesto považují koupání v něm za velmi nebezpečné.
Až ke břehu jezírka na dně kaldery se lze dostat autem po úzké asfaltce. Přírodní div se proto stal oblíbeným výletním místem, kam vyráží o víkendech stále více tureckých rodin na piknik.