Madrid se stal sídelním městem království až v roce 1561 za vlády Filipa II. Nevelké kastilské městečko s dvaceti tisíci obyvateli mělo tehdy nepatrný význam, rozhodla ale jeho geografická poloha. Leží uprostřed Pyrenejského poloostrova.
Důkaz o tom najdete na náměstí Puerta del Sol. Do chodníku před správní budovou, kdysi sídlem Frankovy tajné státní policie, je zapuštěn nultý kilometrovník španělské silniční sítě. Odtud se měří vzdálenosti do všech koutů Španělska, právě tady je „střed světa a pupek Madridu“, jak ve svém Výletu do Španěl napsal Karel Čapek. Jednotný, nepříliš výrazný styl zástavby pochází z minulého století. Původní Brána slunce, podle které je náměstí pojmenováno, zmizela již v 16. století a zůstalo pouze jméno. Sol, jak se krátce a jednoduše tomuto náměstí říká, se s mnoha obchody a kavárnami řadí k nejživějším částem města a synonymem pro něj se stala reklama na Tio Pepe, což je značka oblíbeného španělského nápoje jerez. Lidé si tu dávají schůzku u dvou dominant. Nejvíce nedočkavců sledujících hodinky postává u sochy medvěda mlsajícího mandroň. A jen pár metrů od tohoto madridského symbolu se na vysokém podstavci vypíná jezdecká socha Karla III. Na náměstí každý snadno trefí a je lehce dostupné, protože se tady křižují trasy metra a na malém pitoreskním nádražíčku končí několik autobusových linek.
Lidé odtud nejčastěji míří za nákupy do okolních ulic, v nichž se nachází řada obchodních domů, a za zábavou. Přilehlá čtvrť nabízí spoustu kin, divadel, hudebních klubů, ale i barů, restaurací a kaváren. Pravá madridská noc nezačíná před desátou a nekončí před čtvrtou ranní, a to zvláště od čtvrtka do neděle. Čtvrtečnímu nočnímu řádění nahrává španělská pracovní doba – v pátek je zkrácená, a tak každý počítá s tím, že těch pár hodin v zaměstnání nějak přečká. V ostatní dny Madriďané poněkud polevují, což ale neznamená, že ulice a hospody zejí prázdnotou. Na rozdíl od nás ale Španělé nezůstávají celou noc v jednom baru, ale přecházejí z jednoho do druhého. Často jen vestoje vypijí jedno pivo nebo skleničku vína, popovídají, snědí tapas a zamíří do dalšího lokálu. Díky tomu jsou i ulice stále plné lidí. Madrid i v noci dává na odiv krásu svých paláců, a osvětlené fasády domů tak vytvářejí podmanivou kulisu nočnímu životu Madriďanů, ke kterým se rádi připojují i zahraniční návštěvníci, protože sotva kde jinde v Evropě najdou město, které žije doslova 24 hodin denně. A i když je to k neuvěření, madridská noc končí v kavárně typickým šálkem horké čokolády.
Puerta del Sol je i místem nejrůznějších oslav a protestních shromáždění a zcela zvláštní atmosféra na něm panuje na Silvestra. Před půlnocí se tady Madriďané společně scházejí, aby oslavili příchod nového roku. Podle tradice při každém z dvanácti úderů hodin postupně snědí dvanáct zrnek vína a při tom myslí na svá novoroční přání. Každoroční rituál přenášejí španělské televizní stanice v přímém přenosu do celé země.
Zatímco Puerta del Sol v každou denní i noční hodinu kypí ruchem, druhé nejslavnější madridské náměstí Plaza Mayor žije důstojností své historie. Rozlehlé obdélníkové náměstí možná díky své pravidelnosti, uzavřenosti a jednolité výzdobě fasád domů vyvolává dojem bezpečí a klidu. Vzniklo za krále Filipa III. v letech 1617 až 1620 a bylo považováno za symbol definitivního udělení statutu hlavního města Madridu. Dnešní podobu získalo na konci 18. století. Tvoří ho architektonické skvosty, zejména z dob baroka a neoklasicismu. Mansardová okna, balkony a ozdobné věžičky a šikmé břidlicové střechy poutají oči návštěvníků. Stojí na něm několik slavných budov a také jezdecká socha zmíněného krále. Pozoruhodné je podloubí kolem celého náměstí, kde se v minulosti pořádaly trhy.
Plaza de Mayor ale především fungovalo jako velká divadelní scéna. Každý stav tu měl vyhrazená místa, dvůr, šlechta i prostý lid v parteru. Celkem se prý na něj vejde až 50 000 lidí. Z lože balkonu s královským znakem sledoval dění panovník. Planuly zde ohně inkvizice, vykonána tady byla nejedna poprava, pořádaly se tu rytířské souboje, a dokonce býčí zápasy, ale také odbývaly honosné korunovační slavnosti a veselice.
Dnes si do restaurací a kaváren v podloubí, které obsazují svými stolky se slunečníky i značnou část náměstí, chodí lidé popovídat, najíst se a napít. Na náměstí je obveselují klauni, hudebníci a další pouliční umělci. Každou neděli se na náměstí scházejí sběratelé známek, mincí, pohlednic a medailí.