Ale tenkrát se z polodrahokamů štípaly předměty denní potřeby – nejrůznější nožíky, škrabky a hroty. Jejich estetické hodnoty převážily až v historické době. Údajně už kupec Sámo obchodoval s českými granáty, ale teprve za Karla IV. došlo k první účelové těžbě křemitých polodrahokamů, hlavně červených karneolů, pestrých jaspisů i krásně vrstvených achátů, vesměs určených na obložení nejvýznamnějších státních svatostánků té doby. Dodnes můžeme obdivovat leštěné tabulky těchto kamenů v kaplích svatého Václava na Hradčanech a svatého Kříže na Karlštejně.
Skutečný rozvoj těžby a opracování místní vzácné suroviny nastal až za Rudolfa II., který svými exkluzivními zálibami ve všem krásném, vzácném a neobvyklém silně ovlivnil život renesančních Čech. Jakmile se k němu donesla zpráva o nálezech vzácných kamenů v severovýchodních Čechách, jeho prospektoři – někdy i místní rodáci – chodili po kraji a opatrně se vyptávali venkovanů, kdeže to nacházejí ty zajímavě barevné kameny. Protože z pochopitelných důvodů nechtěli vzbuzovat zvědavost a nežádoucí zájem místních obyvatel, mnohdy se vydávali za bylinkáře nebo pocestné. Prospektorské pátrání mělo úspěch, postupně bylo objeveno několik velkých nalezišť, která se stala základem kamenářské tradice tohoto kraje – tradice štajnšnajdrů, pulířů, brusičů, kterým se na Turnovsku neřekne jinak než kamenáři.
Nejslavnějším a dodnes nejznámějším „dodavatelem“ drahých kamenů je vrch Kozákov, jinak také nejvyšší bod Českého ráje. Lávy této bývalé sopky vyvřely několikrát. Poprvé v závěru prvohor to byly čedičové melafyry, v nichž se při chladnutí vysrážely z křemičitých roztoků různé polodrahokamy – acháty, chalcedony a jaspisy, a také průhledné krystaly křišťálů a fialových ametystů. Obnovená sopečná činnost koncem třetihor zase vynesla na povrch kusy hlubinných hornin se zarostlými krystaly zelených olivínů. Po celý středověk to bylo jediné známé naleziště těchto podmanivě zelenožlutých kamenů. Od té doby se o Kozákově říkalo, že kámen, který tam pasáček hodí po své krávě, má často větší cenu než kráva sama. I když to zdaleka nebyla pravda, přece jen se tomu ve světě věřilo a onen pasáček házející kámen byl dokonce vyobrazený na jedné dobové mapě. Není proto divu, že sláva naleziště se rozšířila do celé Evropy a Turnovsko zažívalo malou „drahokamovou horečku“. Nejaktivnější byli Italové, kteří tu hojně kutali a vzácný materiál si odváželi domů – až do doby, něž císař vydal zákaz vývozu surových drahokamů z Čech. Jejich zpracování pak zůstalo na domácích kamenářích…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2003

Hledáte ubytování v Českém ráji? Najdete je na: http://www.travelguide.cz