Je večer, pomalu se procházíme po středověkých hradbách, nasáváme vlahý mořský vzduch a posloucháme šumění moře. Zatímco míjíme malé kavárničky ve starobylých domech, v dáli se oranžové slunce schovává za mys Capo Caccia… Město Alghero snad bylo stvořeno pro romantiky!
Čtyřicetitisícové Alghero leží na severozápadě Sardinie u jižního konce Korálové riviéry. Nenarazíte v něm na davy turistů, naopak vás překvapí svou autentičností a zajímavou minulostí. Neodmyslitelně k němu patří čtyři pojmy: katalánština, červený korál, langusty a mys Capo Caccia.
Zmínka o katalánštině asi mnohé čtenáře zarazí. Alghero má ale opravdu katalánský vzhled, mluví se zde katalánsky a také se mu přezdívá Barcelonetta – Malá Barcelona. Tu velkou totiž od Alghera dělí jen asi 500 km moře. K vysvětlení katalánské přítomnosti v Algheru musíme nahlédnout do jeho historie.
Zdejší kraj byl osídlen již v období přednuragské civilizace (asi 3500–1800 př. n. l.), jejímž pozůstatkem jsou pohřebiště domus de janas (domy víl), jež u Alghera reprezentuje nekropole Anghelu Ruju. Těmto hrobkám vytesaným do skály přisuzovali pozdější obyvatelé Sardinie nadpřirozený původ a šířily se pověry, že v nich bydlí tajemné víly. Nuragské osídlení (asi 1500–500 př. n. l.) dokládá významná osada Palmavera, která leží jen pár kilometrů od Alghera u obce Fertilia. Na území Alghera u Porto Conte našli archeologové také pozůstatky římského osídlení asi ze 3. stol. př. n. l.
Důležitou etapou v historii celé Sardinie bylo období čtyř judikátů, samosprávných území, která vznikla na konci prvního tisíciletí. Judikáty se jen obtížně bránily neustálým nájezdům pirátů, a tak se spojily vojensky i obchodně s italskými námořními republikami Pisou a Janovem. Tento pakt byl osudový i pro město Alghero, jehož nynější podoba se začala rýsovat na počátku 12. století. Roku 1102 ho založila bohatá rodina Doriů z Janova na základech staré osady a později necha…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Sardinie