Někteří lidé tvrdí, že ostrovy ve Středozemním moři si jsou vzájemně podobné. Stejné klima, obdobná krajina, na pohled téměř shodná turistická střediska, vesničky v horách, výlety lodí… Tenhle pohled, který mají především plážoví turisté, je hodně zjednodušený. Každý středomořský ostrov je samozřejmě jedinečný a v různé míře se odchyluje od pomyslného „průměru“. Snad vůbec nejdál se od něj nachází Sardinie, přezdívaná Květ, Smaragd nebo také Karibik Středomoří…
Sardinie a Korsika, ostrovy, které spolu ještě v nedávné geologické době souvisely, jsou troskami dlouhého horského pásma, které se po variském vyvrásnění obloukovitě táhlo od francouzské Provence přes Středomořskou pánev až na Iberský poloostrov. Součástí a zároveň pozůstatkem tohoto prvohorního horstva jsou kromě Sardinie a Korsiky ještě malé ostrovy Baleáry. Většina bývalého pohoří však poklesla a leží teď na dně Tyrhénského moře. Oba ostrovy se také od třetihor zvolna sunou k jihovýchodu a ještě se přitom otáčejí ve směru hodinových ručiček – důkaz toho, že se Středozemní moře stále víc uzavírá a zmenšuje…
Sardinie je součástí Itálie, a tudíž tam žijí Italové, ti sympatičtí, hluční, rozverní, impulsivní, extrovertní lidé, které známe z italských plážových destinací nebo jako turisty z Čech. To je však hluboký omyl! A Sardy bychom určitě urazili, ne proto, že se necítí být Italy, nýbrž proto, že oni jsou především Sardové, obyvatelé svébytného středomořského ostrova, autonomního italského regionu…
Dávná minulost Sardinie je opředena tajemnem. Někteří v Sardinii dokonce vidí ztracenou bájnou Atlantidu. Magicky působí pozůstatky prastaré kultury nuragů, která po sobě na ostrově zanechala tisíce kamenných staveb…
Nejzajímavější část západního pobřeží Sardinie začíná na severozápadě, u zálivu Porto Conte, který objímají dva poloostrovy – ten západní končí populárním a hojně navštěvovaným mysem Capo Caccia. Jeho ukloněná vápencová souvrství vybíhají z moře jako obrovské kamenné vlny tsunami, které na opačné straně klesají do zpěněného příboje téměř kolmými stěnami. Po jejich úbočí vede panoramatická cesta, která nabízí strhující výhledy na impozantní střet skal a moře…
Je večer, pomalu se procházíme po středověkých hradbách, nasáváme vlahý mořský vzduch a posloucháme šumění moře. Zatímco míjíme malé kavárničky ve starobylých domech, v dáli se oranžové slunce schovává za mys Capo Caccia… Město Alghero snad bylo stvořeno pro romantiky…
Znějí fanfáry a z malého kostelíka na náměstí sv. Efisia v Cagliari vyjíždí kočár s prosklenou, bohatě zdobenou schránou, v níž je uložena soška patrona města. Nastoupená vojenská jednotka mu vzdává poctu. Kočár, do něhož je zapřažen pár volů, se v doprovodu stráží připojuje k procesí, jež prochází městem. Lidé na něj z balkonů házejí květiny a všude, kde se kočár na chvíli zastaví, přibíhají věřící, aby se ho alespoň dotkli…
S výjimkou největšího a nejvyššího horstva Gennargentu tvoří hornatý reliéf Sardinie často jen osamocené horské masivy a hřbety nejrůznějšího geologického složení. Na jihozápadním pobřeží to jsou převážně vápence a sopečné horniny.Takový charakter má i přímořský masiv Sulcis a zejména severnější Iglesiente, jehož součástí jsou i sopečné hory nad pobřežím Costa Verde…
Sardinie je pro mnohé synonymem luxusu, místem, kde dovolenou tráví movití byznysmeni, světoznámí politici, slavní fotbalisté v doprovodu nejkrásnějších modelek a různé další celebrity, které si dopřávají odpočinek v předražených hotelích a soukromých vilách. Takovou pověstí Sardinie „obyčejné“ turisty spíše odradí, ale vězte, že tento snobismus částečně platí jen pro oblast označovanou jako Smaragdové pobřeží…
Z komína mohutného trajektu se vyvalil hustý tmavý kouř. Lodní šrouby se roztočily na plné obrátky a plavidlo vyrazilo na otevřené moře. Hlasitým houkáním jako by si loď ulevila po složitém manévru, kdy – připevněna k molu lanem – se nejprve na místě otočila o devadesát stupňů, aby vůbec mohla vyplout z malého přístavu, v němž zabírala celou délku mola…
Pokud necestujete po Sardinii s průvodcem některé z cestovních kanceláří, těžko hledáte ve volné krajině staré kulturní památky, ke kterým už původní cesty dávno zanikly. Problém je i v tom, že místní obyvatelé i ukazatele u cest často nazývají baziliky jinak, než se označují v bedekrech a mapách. Při pátrání po takové osamělé středověké stavbě tak bezděky poznáváte sardinskou krajinou ve zcela odlehlých koutech ostrova, kam běžné turistické trasy nevedou. Hledání osamělých staveb přináší i malá dobrodružství a nečekaná setkání, která často patří k těm nejintenzivnějším vzpomínkám…
K nejhezčím městům na Sardinii patří Bosa, přitažlivá už svou polohou na obou březích řeky Temo, jež se pár kilometrů před svým ústím do moře zakroutí do dvojité zatáčky. Sídlo vzniklo ve fénických dobách, významnou roli hrálo pod jménem Bosa Vetus také v časech římské nadvlády nad ostrovem i ve středověku, kdy na kopci nad městem vyrostl strohý hrad…
Jestliže jsou Sardiňané obecně hrdý a svérázný národ, tak o obyvatelích drsného vnitrozemského kraje Barbagia to platí dvojnásob. Barbary je nazývali už římští legionáři, jimž se během dlouhé kolonizace Sardinie tuto hornatou oblast nikdy nepodařilo zcela podrobit…
Turistická sezona začíná na Sardinii v červnu, ale tou dobou má ostrov už své nejkrásnější období za sebou. Od března až do poloviny května je Sardinie samý květ a těžko říci, kde je tou dobou nejkrásněji…
I láska k Sardinii prochází žaludkem… Dalo by se říci, že při stravování není cílem Sardů pouhé naplnění žaludků, nýbrž řádné vychutnání pokrmů při každodenním, a přece jedinečném rituálu…
Sardinie není známa jen svou krásnou přírodou, mořem a památkami, nýbrž ji proslavily také mnohé známé osobnosti. Několik vám jich představíme podrobněji…
