K nejnavštěvovanějším přírodním oblastem Tchaj-wanu patří Alishan. Pyšní se pěti divy, jimiž jsou východ slunce, moře mraků, západ slunce, lesy a horská železnice.
Alishan znamená doslova „hora Ali“, ale žádný takový vrchol na mapě Tchaj-wanu nehledejte. Jméno písemně zaznamenané poprvé na sklonku 17. stol. se dnes používá k označení horské oblasti v centru ostrova. V širším smyslu jde o Alishan National Scenic Area, jednu z 11 národních „scénických“ (možná by se dalo říci „krajinných“) oblastí na ostrově, která má rozlohu asi 420 km2, rozkládá se hlavně ve východní hornaté části kraje Chiayi a mírně přesahuje do krajů sousedních. V užším smyslu můžeme uvažovat o Alishan Forest Recreation Area, jež je součástí, srdcem a hlavní atrakcí scénické oblasti. Do této „lesní rekreační“ oblasti o ploše zhruba 14 km2 se platí vstupné, za které jsou návštěvníci odměněni řadou vesměs snadno zdolatelných, upravených a značených turistických stezek, které vedou cedrovými lesy, ale třeba také zahradou magnolií nebo na nejvyšší vrchol alishanského hřebene Datashan (2663 m n. m.), a nabízejí nejrůznější výhledy do kraje či malebná zákoutí s rybníčky a zvláštně rostlými stromy. Naprosto speciální období nastává v lesní rekreační oblasti od poloviny března do poloviny dubna, kdy kvetou třešně. Během jednoho dne sem někdy přijede i na 10 000 turistů, ceny jsou astronomické, ubytování nesehnatelné.
Východ slunce v přímém přenosu
Budíček. Půl páté ráno, za oknem černočerná tma. O 20 minut později nás minibus odváží od hotelu asi kilometr k vjezdu do lesní rekreační oblasti. Kromě informačního centra, obchodu s potravinami a velkého parkoviště (soukromá auta ani turistické autobusy dál nesmějí) tu je také nádraží Alishan, konečná stanice slavné Alishanské lesní dráhy. Na schodišti ze vstupní haly nahoru na nástupiště se začíná tvořit fronta, ale vlaky pojedou dva za sebou, takže je zbytečné tlačit se do prvního. A tak si můžeme s mým průvodcem dopovědět to, co jsme začali včera odpoledne ve Fenqihu.
Úzkokolejku o rozchodu 762 mm postavili Japonci v roce 1912 kvůli svážení dřeva, mohutných kmenů starých cypřišů a tajvánií, které těžili v horských lesích. Až šest let po jejím zprovoznění se v soupravách objevily také první osobní vagony. Trať vedoucí z Chiayi (30 m n. m.) do Alishanu (2216 m n. m.) překonává tenhle obrovský výškový rozdíl na délce pouhých 71,4 km, což ji samo o sobě předurčilo k tomu, stát se inženýrským zázrakem. A také že ano – 50 tunelů, 77 dřevěných mostů, podkovovité zatáčky, vracečky ve tvaru Z, v úseku mezi Jhangnaoliao a Liyuanliao objíždí (či spíše projíždí řadou tunelů) vlak za stálého stoupání jednu horu třikrát dokola. Právě na nádražíčku ve Fenqihu (1403 m n. m.), asi ve dvou třetinách tratě, mají model tohoto úseku. A nejen to, stojí tu také pamětnice, dvě z dvaceti amerických parních lokomotiv Shay, které tu kdysi jezdily. Když byla doprava dřeva počátkem 60. let 20. stol. zastavena a železnice se stala turistickou atrakcí, nahradily je moderní dieselové stroje.
Fenqihu bývalo tradiční zastávkou, kde vlaky stály asi 20 minut, čehož většina cestujících využívala k dokoupení všemožného občerstvení. Svědčí o tom malá tržnice, do které se vchází přímo z nástupiště. Minulý čas nepoužívám náhodou. Deště, které přinesl na Tchaj-wan tajfun Morakot v roce 2009, poničily část tratě mezi Fenqihu a Alishanem, takže se z Fenqihu stala nucená konečná. Velká většina turistů míří dnes do Alishanu po silnicích, a mezi Chiayi a Fenqihu tak jezdí ve všední dny jen jediný spoj, o víkendech dva. Všechno už vypadalo nadějně, trať byla opravena a vloni v půlce září proběhla kontrolní jízda, po níž bylo slavnostně oznámeno, že Alishanská lesní dráha bude v plném rozsahu opětovně zprovozněna 25. prosince. Tajfun, který přišel necelé dva týdny po tomto prohlášení, rozhodl, že nebude, neboť opět poničil část tratě mezi Fenqihu a Alishanem.
Čtenáře teď jistě napadá, proč tedy v pět ráno čekáme v Alishanu na nějaký vlak? Odpověď je prostá. Východ slunce za nejvyšší tchajwanskou horou Yushan pozorovaný z protilehlého vrcholu hory Zhushan (2489 m n. m.) považovali místní odjakživa za zázrak přírody. S rozvojem turistiky stoupalo mno…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Tchaj-wan