Vojsko císaře Karla V. dobylo Řím a vojáci plenili město. Papež Klement VII. uprchl z vatikánských paláců únikovou chodbou zvanou passetto na Andělský hrad. Nebyl první, kdo tohoto útočiště využil.
Impozantní stavba na nábřeží Tiberu měla ale původně sloužit zcela jinému účelu. Jako hrobku pro sebe a svou rodinu ji nechal postavit císař Hadrián. Ironií osudu byl pohřben v Pozzuoli blízko Neapole, protože mauzoleum dostavěl až rok po jeho smrti Antonius Pius. Stavba má úctyhodné rozměry. Strany základního kvádru z cihel jsou dlouhé 89 a vysoké 15 metrů. Nese hrobku – 21 metrů vysoký válec o průměru 64 metrů, jenž byl původně pokryt mramorovými deskami. Ve vestibulu stála obrovská socha Hadriána. Do samotné pohřební komory, v níž je dodnes patrná původní černobílá mozaiková dekorace, vedla spirálovitá rampa, která propojovala jednotlivá patra monumentu. Mauzoleum bylo používáno až do smrti Septimia Severa na počátku 3. století, pak se stalo jednou z nejsilnějších římských pevností se stálou vojenskou posádkou a bylo začleněno do Aureliánových hradeb.
Andělský hrad dostal své jméno v 6. století, kdy Římané sužovaní morem kráčeli městem v čele s papežem Řehořem Velikým, jemuž se u mauzolea zjevil archanděl Michael, velitel nebeského rytířstva a ochránce nemocných, jak zasunuje meč do pochvy na znamení konce strašlivé epidemie. Legendu připomíná zdaleka viditelná gigantická bronzová socha na vrcholu hradu. Anděl vlámského sochaře Pietera Verschaffelta je už šestou podobou v pořadí. Původní socha ze dřeva byla vyměněna kvůli opotřebení, druhá z mramoru spadla a roztříštila se na kousky, další z bronzu byla roztavena na kanony použité v roce 1527, při již zmíněném drancování Říma. Nahradila ji mramorová socha s dřevěnými křídly, dnes umístěná na nádvoří s někdejším skladem munice, s vystavenými dělovými koulemi nejrůznějších velikostí. Pátý exemplář sochy pomalovali francouzští vojáci trikolorou při invazi v roce 1798.
Ve 14. století se hrad dostal do rukou papežů, kteří posílili jeho opevnění a v nejvyšších patrech nechali vybudovat honosné komnaty, jako Apollonův sál a slavnostní halu Sala Paolina, zdobené freskami.
V podzemí vznikla skladiště a žalář, v němž byl vězněn například i Giordano Bruno. Kruté vězení bylo zrušeno až v roce 1901.
Po rekonstrukci se Andělský hrad s labyrintem chodeb a místností stal muzeem se zbrojířskou dílnou, sbírkou zbraní, klenotnicí a knihovnou.
Návštěvníci unavení desítkami schodů mohou posedět u restauračních stolků na kruhové terase. Právě tady se odehrává závěrečné dějství Pucciniho opery Tosca, která na hradě v létě ožívá v podání italských umělců. Je odtud i jeden z nejpěknějších výhledů na římské památky, včetně Andělského mostu přes Tiber, jenž s hradem tvoří jeden celek.
Zamýšlel to tak ostatně i císař Hadrián, který ho dal v roce 136 postavit. Papež Klement IX. pak v 17. století pověřil Giana L. Berniniho, aby most vyzdobil sochami andělů, kteří nesou symboly Kristova utrpení.
Andělský hrad