Druhé největší město v Belgii neobyčejně proslavil malíř Petrus Paulus Rubens, velký barokní umělec, jenž ve svých plátnech mistrně spojil tradiční nizozemskou malbu s benátskou školou. V Antverpách prožil přes třicet let života a vytvořil zde řadu jedinečných děl. Mnohá z nich dodnes zdobí malířův dům, antverpské kostely i obydlí jeho tehdejších přátel.
Barokní malíř Petrus Paulus Rubens (1577–1640) se dočkal oficiálních poct, uznání odborníků i povýšení do šlechtického stavu. Vynikl též v diplomatických službách, v nichž uplatnil nejen vrozený šarm, ale i skvělé pozorovací a organizační schopnosti, široký rozhled a vzdělání.
Mistr zářivých pláten, jehož milovaným domovem byly více než třicet let Antverpy, bývá vzletně, ale přiléhavě označován za „krále malířů a malíře králů“.
Tento úspěšný, bohatý, pohledný a obdivovaný umělec však vedl až překvapivě spořádaný rodinný život. Po smrti první ženy dlouho truchlil a nový sňatek uzavřel teprve po čtyřech letech. Obě manželky až podivuhodně dobře odpovídaly tehdejší představě o dokonalé kráse. A přestože bujné ženské tvary již dávno nejsou ideálem, při pohledu na obrazy Rubensových žen se ani dnes neubráníme obdivu.
Rubens svůj šarm zřejmě zdědil po otci, který v emigraci působil jako právní poradce Anny Saské, manželky Viléma Oranžského. Schůzky pohledného právníka s vévodkyní však nebyly jen pracovní, a když vyšly najevo milostné pletky, byl Rubensův otec odsouzen k smrti. Trest nakonec naštěstí zmírnili na dvouletý žalář a domácí vězení. Za tuto milost nevěrník vděčil podváděné manželce, jež mu nejen vše odpustila, ale vykonala mnoho pro jeho záchranu. Budoucí malíř Petrus Paulus se narodil až po této aféře, snad i jako „plod smíření“. Umělec si obětavé matky nesmírně vážil a jistě i díky její výchově byl sám později věrným manželem.
Poprvé se oženil 3. října 1609, krátce po svém jmenování dvorním malířem arcivévody Albrechta a infantky Isabelly. Novomanželé Rubensovi tvořili dokonalý pár. Malíři bylo dvaatřicet let, jeho vyvolené Isabelle Brantové sedmnáct. Pocházela z rodiny vzdělaného antverpského právníka a její oduševnělá tvář, jak dokládají podobizny, vyzařovala krásu i inteligenci. Společný harmonický život narušila až smrt prvorozené dcery Clary Sereny v roce 1624; o dva roky později – za morové epidemie – bohužel zemřela i Isabella. „Ztratil jsem vynikající družku života, kterou bylo možno, ba nutno milovat,“ napsal zoufalý malíř. „Nebyla náladová, nepodléhala ženským slabostem, byla dobrotivá a laskavá…“
Rubensovou jedinou útěchou zůstali dva synáčci: Albrecht a Mikuláš. Aby zaplašil žal, intenzivně se věnoval umělecké práci i diplomatické službě a cestoval. Až koncem roku 1630, jako třiapadesátiletý zralý muž, se odhodlal k novému sňatku. Šestnáctiletá Helena Fourmentová byla dcerou zámožného antverpského obchodníka. Z umělcova dalšího manželství, v němž značný věkový rozdíl nebyl překážkou, se malíři narodilo dalších pět dětí – dva synové a tři dcery.
Rubensova mladá choť byla označována za „nejkrásnější dámu Antverp“, její půvaby stárnoucího umělce neustále vzrušovaly a vybízely k tvorbě. Portrétoval ji ve svatebních šatech i poloobnaženou v kožíšku, jako biblickou Bathsebu i antickou Venuši. Z Rubensových pláten z tohoto šťastného období vyzařuje okouzlení, rozkoš i láska…
Z dlouhých poznávacích cest za evropským uměním i diplomatických misí se malíř vždy rád vracel domů. V Antverpách si postavil krásné rodinné sídlo se zahradou a ateliérem, kde přijímal hosty, odpočíval i pracoval. Aby vyhověl všem zakázkám, měl dokonale organizovanou uměleckou dílnu, v níž zaměstnával desítky žáků a spolupracovníků. Mnozí z nich později vynikli jako samostatní umělci (Anthonis van Dyck, Jan Brueghel starší, Jacob Jordaens). Někteří pracovali v dílně jako specialisté – Daniel Seghers maloval květiny, Frans Snyders a Paul de Vos zátiší, Jan Vildens a Lucas van Uden krajiny. Rubens zpravidla vytvářel jen přípravné skici, podle nichž spolupracovníci zhotovili velký obraz. Na dokončených dílech mistr obvykle prováděl jen korektury; sám maloval jen vybrané obrazy. V krátkém časovém úseku tak mohlo vzniknout i několik rozměrných pláten současně.
Nezapomenutelné dojmy z Rubensova ateliéru si odnesl lékař Otto Sperling v roce 1621: „Navštívili jsme také slavného malíře Rubense. Zastihli jsme ho v plné práci, přičemž si navíc ještě dal předčítat z Tacita a diktoval dopis…Potom poručil sluhovi, aby nás provedl po nádherném paláci plném starožitností a řeckých a římských soch. Viděli jsme tam i rozlehlý sál bez oken, osvětlený velkým otvorem ve stropě. Sedělo tam mnoho mladých lidí pracujících na různých obrazech, které pan Rubens předkreslil křídou a tu a tam umístil barevnou skvrnu. Mladí malíři je museli celé provést v barvě, až je nakonec pan Rubens několika tahy štětce dokončil.“
Rubensův dům (Rubenshuis) při současném pohledu z ulice Wapper nepůsobí nijak nápadně. Překvapení čeká teprve uvnitř – jako bychom se náhle ocitli na palácovém nádvoří ve slunné Itálii! Čestný dvůr čtvercového půdorysu ohraničuje starší obytný dům z pálených cihel a kamenné třípatrové stavení v barokním slohu. Portikus – impozantní triumfální oblouk – spojuje starší a novější části Rubensova sídla. Obdiv k antice dokládá bohatá sochařská výzdoba s mytologickými výjevy a nadživotními postavami Merkura a Athény. V udržované zahradě se stříhanými živými ploty stojí i půvabný pavilon.
Místnostmi Rubensova domu nyní vede prohlídkový okruh. Zvlášť zaujme Kunstkamer – galerie, v níž umělec přijímal urozené hosty i blízké přátele, velký ateliér či útulná ložnice v soukromých pokojích, kde žila Rubensova rodina. Součást expozice tvoří i obrazy malířů 15.–17. století (samozřejmě včetně Rubensových pláten) a také ukázky starověkého umění, které – podobně jako jeho vzdělaní současníci – umělec obdivoval a sbíral. Instalace bývá obměňována a doplňována zápůjčkami při akcích pořádaných v rámci Rubensových výročí.
Naproti vchodu do areálu Rubensova domu stojí od roku 1999 moderní funkcionalistický pavilon, postavený podle projektu Stéphana Beela u příležitosti 400. výročí narození Van Dycka, největšího Rubensova žáka. Uvnitř je umístěno technické zázemí, šatny a prodejna muzea.
Rubensova plátna s biblickými motivy najdeme v antverpských chrámech, především v katedrále Panny Marie (vstup z náměstí Handschoenmarkt či Groenplaats, kde stojí i Rubensův pomník). V interiéru impozantní církevní stavby, pokládané za nejkrásnější v Belgii, nejvíce upoutají protilehlé triptychy Vztyčení kříže a Snímání z kříže z první poloviny 17. století. Působivý, ale méně dramatický je obraz Nanebevzetí P. Marie na hlavním oltáři katedrály. Další významné náboženské obrazy se nacházejí v kostele sv. Pavla (St Paulustraat, Veemarkt) a sv. Jakuba (Lange Nieuwstraat), kde je malíř také pochován v rodinné kapli. Rubensovy fresky původně zdobily i jezuitský kostel sv. Karla Boromejského (Hendrik Conscienceplein), byly však zničeny při požáru v roce 1718; umělec se podílel i na architektonické podobě chrámu. Rozsáhlá kolekce Rubensových děl (včetně slavného obrazu Klanění Tří králů) je vystavena také v Královském muzeu krásných umění (Waelplaats).
S „králem malířů“ jsou úzce spjaty i některé antverpské domy, v nichž kdysi žili Rubensovi přátelé a později byly zpřístupněné jako muzea. Rockoxhuis (Keizerstraat) se původně nazýval Zlatý prsten a patřil prvnímu antverpskému starostovi Nicolasi Rockoxovi. Díky němu Rubens získal několik významných městských zakázek; jsou zde vystaveny i dvě malířovy práce (Panna Marie s děťátkem a studie).
Ještě mnohem zajímavější je Muzeum Plantin Moretus (Vrijdagmarkt) zpřístupněné již v roce 1877 v úžasném renesančním sídle U Zlatého kružítka. V tomto stylovém domě z 16. století, s pozdější lodžií z let 1761–1763, žil a pracoval Christophe Plantin (1520–1589), proslulý knihtiskař, typograf a dekorativní umělec francouzského původu. Jeho antverpské sídlo nesloužilo pouze jako tiskárna a obytný dům – bylo zde i jakési humanistické centrum vyhledávané učenci a umělci. Plantinem kvalitně tištěná vědecká i církevní díla v latině, hebrejštině, francouzštině, španělštině, řečtině a mnoha dalších jazycích obdivoval celý svět (Biblia polyglotta, misály, herbáře, slovníky, breviáře…).
Slavné vydavatelství později vedl Plantinův zeť Jan Moretus a jeho vnuk Baltazar; další potomci v tradici pokračovali až do 19. století.
Do domu U Zlatého kružítka rád docházel i Petr Paulus Rubens se svým starším bratrem Philipem; společné zájmy a přátelské vztahy s Baltazarem Moretem vyústily v intenzivní spolupráci při vydávání knih. Malíř vytvářel ilustrace, navrhoval titulní stránky a namaloval zde také několik rodinných portrétů i podobizen osobností 15. století.
Také vzdělaní návštěvníci Antverp a cestovatelé si z patricijského domu, ukrývajícího tiskárnu, sklad knih i bohaté umělecké sbírky, odnášeli nevšední zážitky. Byl mezi nimi i Balthasar de Monconys, francouzský cestovatel, jenž v roce 1663 zapsal: „Byli jsme také v Plantinově tiskárně. Je to poměrně rozsáhlý dům se čtyřmi křídly a obdélným vnitřním dvorem. Střed zaujímá malá zahrada, zdi pokrývá vinná réva, podobně jako většinu zdí v tomto městě, což velmi pěkně ladí s cihlami. V nižším podlaží jednoho z křídel je tiskárna, v níž nepřetržitě pracuje dvanáct tiskařských strojů. Zbytek domu slouží jako obytný, kromě prostoru pod tiskárnou, jenž je zaplněn exempláři všech knih, které zde byly vytištěny, a také několika dalšími…“
Téměř po třech stoletích obchodních aktivit byl starobylý dům včetně tiskárny v roce 1877 zpřístupněn jako muzeum. Interiéry v současnosti obdivují nejen sběratelé starých tisků a uměleckých děl, jak tomu bylo v minulosti. Kromě soukromých pokojů, pracovny, knihovny a sálů s uměleckými předměty a starými tisky návštěvníky čeká i prohlídka tiskárny s dosud funkčními lisy z 16. a 17. století, korektornou a obchodem. Unikátní rodinný a obchodní archiv byl v roce 2001 po právu zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Na závěr našeho putování Antverpami v Rubensových stopách si připomeňme výstižná slova Antonína Matějčka, významného českého historika umění: „Rubense zahrnul osud dary, jež uděluje zpravidla umělcům měrou skoupou. Dal mu krásu těla a ducha, jež mu získávala přízeň všech, kdož přišli s ním do styku, obestřel jeho život pohodou a obdařil ho nadáním, pracovní vůli a inteligencí… Na rozdíl od mnohých umělců, kteří dosáhli úspěchu za svého života, aby byli strženi kritickým soudem doby příští, neztratil Rubens nic na své velikosti ani v očích přísných soudců pozdějších věků.“