Ara Pacis
Dva tisíce let stará památka byla v době svého vzniku nejen uměleckým dílem, ale také zručným nástrojem ideové propagandy. Stejným způsobem měla být využita i ve 20. století a veřejné mínění rozbouřila také na prahu nového milénia.
„Když jsem se za konzulátu Tiberia Nerona a Publia Quintila vrátil z Hispánie a Galie, poté, co jsem v těchto provinciích zdárně vykonal své dílo, nařídil senát, aby byl za můj návrat zasvěcen na Martově poli oltář Augustova míru a aby u něj každoročně konali oběti úředníci, kněží a vestálky.“ K informaci, kterou nám zanechal sám první římský císař Augustus v textu známém jako Res gestae divi Augusti (Činy božského Augusta), doplňme časové a místní podrobnosti. O stavbě oltáře (Ara Pacis Augustae) bylo rozhodnuto v roce 13 př. n. l. a o čtyři roky později byl vysvěcen. Martovo pole (campus Martius) byla rozlehlá pláň vně prvních římských hradeb označovaných tradičně jako serviovské, která se rozkládala mezi ohbím Tibery, Kapitolem, Quirinalem a Pinciem, západně od silnice Via Flaminia neboli dnešní ulice Via del Corso. V dobách předcísařských se stavebně využívala velmi málo a její postupná urbanizace začala právě až v době Augustově. Více se stavělo v jižní části Martova pole, kde už v roce 221 př. n. l. vznikl první římský cirkus (circus Flaminius), v 1. stol. př. n. l. tam přibylo mj. Pompeiovo divadlo, Caesarova sněmovní budova či dodnes zachovaný Agrippův Pantheon a ve výstavbě se pokračovalo i později (Domiciánův stadion v místech dnešního náměstí Navona, stále existující sloup Marka Aurelia). Severní část Martova pole, kam byl oltář Míru umístěn, byla však stále prázdná, až na jedinou výjimku – už v roce 28 př. n. l. si na samém konci pláně nechal Augustus postavit pro sebe a svou rodinu obří mauzoleum.
Jedna z významných uměleckých památek řecko-římské éry byla pro současný svět objevována postupně od 16. stol. pod základy paláce Peretti (později Fiano) na rohu dnešních ulic Via del Corso a Via in Lucina. Rozhodující chvíle ale přišly až ve 20. stol., kdy systematické vykopávky za využití tehdy nejmodernějších technik odkryly ve dvou etapách podstatné části oltáře. Druhá fáze probíhala už za fašistické vlády, pro niž byl oltář Míru významným symbolem ducha starověkého Říma a vlastních mocenských ambicí založených na koncepci „znovuzrození říše“. Není divu, že tehdy, v předvečer 2000. výročí Augustova narození, bylo rozhodnuto jak o rekonstrukci celého oltáře, tak o zhotovení nové kopie Res…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Řím 2