Archeologické muzeum v Irákleiu

Přitom se nekopalo jen v Knóssu. Kromě Evanse pracovali na ostrově také další Angličané v Paleokastru, Američané v Gúrnii a Vasiliki, Italové ve Faistu a v Agíi Triádě, Francouzi v Málii a po připojení Kréty k Řeckému království (1913) konečně i sami Řekové v Mesarské nížině a na dalších místech. A všude se nacházely památky mínójského umění. Během vykopávek se tak sešlo nezměrné bohatství exponátů, které dnes v muzeu podávají plastický obraz celé záhadné kultury, jež v tehdejším světě sotva najde obdobu. V atmosféře neustálých válek a nejistot, kdy harašení zbraněmi a holedbání se hrdinskými skutky na válečných výpravách a před hradbami opevněných měst bývalo životní realitou, na Krétě jako by vládl životní styl spočívající v poklidném, zřejmě až hédonisticky radostném užívání života v obydlích otevřených přírodě a jejím krásám. Což povaha předmětů ve sbírkách iráklejského muzea jasně potvrzuje.
O absenci jakýchkoli obranných zařízení jsme se už zmiňovali v souvislosti s architekturou Mínóova paláce v Knóssu. Zdá se, že obyvatelé tamních měst skutečně žili v prostředí otevřeném do volné krajiny a zřejmé lásce k přírodě byla poplatná i malířská výzdoba stěn jejich obydlí, plná květin a pestrobarevných ptáků, ale též různých zvířat včetně delfínů a ryb. Z mořských živočichů se zvláštní oblibě těšila chobotnice – její chapadélka se stáčejí do spirál, rozvržených po oblinách malovaných nádob, a možná mají co činit i s mnohoznačným tvarem spirály, zastupujícím snad základní princip života a jeho obnovování. Podobně tomu mohlo být i v jiných středomořských kulturách v období neolitu, kde se motiv spirály objevuje jako základní prvek výzdoby, a jistě není od věci připomínka dávných kultů Matky Země a její zázračné rodivé síly, tak ceněné neolitickými zemědělci, stejně jako připomínka hada (spirála!), který do země vstupuje a je tedy jakýmsi symbolem sexuality…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2020

Shopping Cart