Astorga
„Hacer el camino“ znamená přeneseně něco jako „život je cesta“. Pokud po ní kráčíme, náš život se utváří. Ale cest je mnoho a různě se kříží. Zvlášť obtížné rozhodování nastane, ocitne-li se člověk na nějaké křižovatce. Platí to i pro poutníky. Příkladem je Astorga, která sice leží na staré Francouzské cestě, ale zároveň jí prochází Vía de la Plata. Tady si poutník opravdu může vybrat, kudy se vydá. V kraji, kterému se říká Maragatería, se kříží nejen dvě hlavní cesty, ale také osudy dávných civilizací.
První z nich byla kultura římská. Římané, kteří si ze Španělska vytvořili zásobovací kolonii, si v místě, kde se dnes rozkládá Astorga, založili vojenský tábor. Psal se rok 15 př. n. l. a desátá legie zvaná Gemina odtud podnikala výpady proti původním ibersko-keltským kmenům. Bylo to období plné válek, které historikové nazvali kantabrijské. Nakonec římští legionáři nad kmeny Astuřanů, Kantabrijců a Galicijců zvítězili a definitivně si podmanili celý Iberský poloostrov. Aby se však po tomto vítězství mohli přesunout jinam, konkrétně na východ k Dunaji, potřebovali cesty. A tak je stavěli, tedy lépe řečeno najímali za mrzký peníz místní obyvatele, kteří tato inženýrská díla doslova oddřeli. První a nejdelší cestou, kterou nechali Římané na poloostrově vystavět, byla Vía Augusta. Se svými 1500 km se táhla podél středomořského pobřeží od Pyrenejí až po Cádiz. Z jihu na ni navazovala již zmíněná Vía de la Plata, Stříbrná cesta. Název je ovšem zavádějící. Nepřepravovalo se po ní stříbro, a pokud ano, tak jen v malém množství, což by sotva stačilo na to, aby byla cesta nazvána po tomto drahém kovu. Ve skutečnosti jde o fonetický „přehmat“, kdy se arabské slovo albalat (výraz pro kameny v dlážděné cestě) časem zkomolilo natolik, že z něj vzniklo španělské slovo plata neboli „stříbro“. Označení Vía de la Plata pro cestu vedoucí z jihu do Astorgy a pak dále na sever do Gijónu se uchytilo v dobách Kolumbových, který tuto cestu zmiňuje, a to někdy kolem roku 1504. Skutečným přehmatem ale bylo samotné vybudování oněch velkolepých starověkých dálnic. Vizigótským nájezdníkům to umožnilo, aby ve 4. stol. obsadili poloostrov a během několika málo let skoncovali s římskou Hispánií.
Poutník, který se blíží k Astorze po Francouzské cestě a přichází z nedalekého Leónu, prochází krajem Maragatería. Opět další jazykový hlavolam. Místnímu kraji, kterému vévodí Astorga, se kdysi říkalo Somoza, „kraj pod horou“. Tou je Teleno, která se svojí výškou 2188 m n. m. patří k impozantním vrcholům Leónského pohoří. Přesto se kraji říká Maragatería a jeho obyvatelům Maragatos. O jejich původu se ví pramálo. Poslední teorie ho odvozuje od severoafrického kmene Barag Wata, který prý opustil svůj rodný kraj a někdy v 8. stol. se usadil pod horou Teleno. Od 16. stol. se Maragatos začali živit povoznictvím, což jim vydrželo dodnes. Vozili nasolené ryby ze severu z Asturie do Madridu. Tento způsob jejich obživy se stal základem druhé teorie vysvětlující jejich jméno. Cesta vedla od moře, mar, ke gatos, jak se říkávalo Madriďanům. Právě ze spojení těchto dvou slov prý vzniklo označení pro tyto středověké speditéry. Jeden z nich si prý vydělal tolik peněz, že si mohl postavit luxusní dům na slavném náměstí Puerta del Sol v samém středu Madridu. O Maragatech se tvrdí, že řadu věcí dělají naopak. Příkladem je pravé maragatské cocido, tedy sedm až devět druhů masa, vařeného i dušeného se zelím, cizrnou či hrachem. Podstatou je, že ho musí jíst naopak, začít masem, jinak až druhým chodem, a teprve pak dojídat vývar z masa a přílohy…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Poutní cesty do Santiaga de Compostela